Jak podat žalobu a soudit se v USA

Předem se omlouvám mnohým čtenářům, kteří očekávali, že se ozvu dřív, jak nám dopadl soud. V dnešním článku popíšu obecně jak podat žalobu a jak jsme bojovali o naši spravedlnost v soudním procesu.

Upozornění: informace v tomto článku jsou založené pouze na základě mojí vlastní zkušenosti a amatérském průzkumu (= nejsem právník). Pokud potřebujete kvalifikovanou právnickou radu, najměte si prosím právníka.

Neformální soudní proces (small claims court)

V USA existuje něco jako "soud pro běžné lidi" (small claims court, někdy také nazýván justice of the peace court). O menší pohledávky se lze soudit bez nutnosti najímání drahých právníku a placení vysokých soudních nákladů.

Vše je skutečně přizpůsobeno běžným lidem, kteří nemusí mít žádnou zkušenost s hájením svých práv před soudem, a přesto můžou rychle, snadno a levně (!) dospět k výsledku.

Každý stát USA má trochu jiná pravidla – zadejte do Googlu "smail claims court [název státu]". Většinou se lze soudit o maximální částku v řádu tisíců dolarů, v Texasu konkrétně o 10 tisíc. Soud ale nemůže nařídit nic jiného než vyplacení určité částky. Např. nemůže nařídit firmě, která vám zpackala opravu auta, aby vám auto opravila znovu a lépe. Ale může rozhodnout o výši finančního odškodnění.

Nepokoušejte se soudit o více peněz, i když vaše škoda byla vyšší než stanovený limit. Jde o to, že soudce by automaticky musel poslat vaši žalobu k soudu o úroveň výš a tam už je většinou třeba právníka a stojí to o mnoho více peněz.

V našem případě byla škoda cca 15 tisíc dolarů, ale úmyslně jsme se soudili jen o náhradu škody v hodnotě 9372 dolarů, abychom se vyhnuli neúměrně vyšším nákladům za "velký soud s právníky".

S právníkem nebo bez

I u "malého soudu" můžete mít právníka (v některých státech USA je to zakázáno, ověřte si to). I my jsme jich pár zkusili obvolat, ale žádný nechtěl náš případ vzít. Později jsem pochopila proč – náš případ byl poměrně složitý. Vyžadoval náročnou přípravu, prokazování bylo nejednoznačné a potenciálně vysouzená částka byla příliš malá na to, aby se to právníkovi vyplatilo vzít.

Pro nás bylo téměř 10 000 USD stále velmi významná částka, o kterou jsme si nemohli dovolit jen tak přijít. Tak nezbylo nic jiného než se s tím poprat svépomocí...

Jen dodám, že právníci nemusí být placeni jen "za hodinu práce". Můžou přistoupit i na tzv. contingency fee, tj. získají odměnu za své služby jen v případě vyhraného případu. To pak otvírá možnost soudit se i o více peněz u vyššího soudu. Pochopitelně na to přistoupí jen tehdy, když vědí, že vyhrajou. To nebyl náš případ, takže jsme tušili, že to nebude snadná bitva.

Na koho podat žalobu

Musíte znát jméno osoby a její adresu. Zdá se to jasné jak facka, ale není! Zvlášť když nesoudíte přímo individuální osobu, ale nějaký business, který navíc nesídlí ve vašem státě.

V našem případě jsme soudili landlorda (majitele apartmánů), což je firma, která má ústředí mimo Texas. Vše se ale řeší na území našeho státu, tj. soudní obsílka s informací o žalobě (citation) se neposílá mimo Texas.

Proto bylo třeba dohledat firmu, která našeho majitele apartmánů zastupuje tady u nás v Texasu.

Na internetu jsme našli databázi úřadu Secretary of State. Každá firma působící v určitém státě USA musí mít na jeho území tzv. registrovaného agenta (registered agent). To je třetí osoba nebo firma, která v tom státě přebírá poštu a je zodpovědná za to, aby se to dostalo do ústředí firmy v jiném státě.

Zadali jsme do databáze Texas Secretary of State název firmy (viz nájemní smlouva), která vlastní naše apartmány. Překvapivě nebylo až tak snadné firmu v databázi najít, protože tam bylo několik velice podobně znějících firem. Žádný název se úplně stoprocentně neshodoval s tím, co bylo ve smlouvě (lišilo se to třeba jen římským číslem za názvem firmy, prostě úplná drobnost). V podstatě jsme jen odhadovali, který název je ten "náš". Vypadalo jakoby se tato firma v minulosti jen přejmenovávala, ale název v nájemní smlouvě se neobtěžovali změnit. Pikantní bylo, že každý výsledek hledání v databázi nás stál dolar. Byla jsem ráda, že jsme se asi napotřetí trefili :)

Nejdůležitější poznatek je tedy ten, že soudní obsílka se neposílá na adresu managementu našich apartmánů ani na adresu majitele, ale na adresu nezávislého registrovaného agenta.

Kam žalobu podat

Žaloba musí být podána na soud v okrese (county), kde sídlí obžalovaný (pokud je to individuální osoba) nebo v místě, kde žalovaná firma provedla reklamovanou službu.

Zadejte do Googlu "small claims court [název county]". Tam najdete vše podstatné:

Samotné podání žaloby bylo velice jednoduché. Informace jsem nastudovala z webu za odpoledne a formulář sloužící pro podání žaloby měl jednu stránku. Bylo tam třeba vyplnit jen jména a adresy zúčastněných stran, adresu příslušného soudu a velmi krátký popis o čem v žalobě šlo a o kolik se soudíme.

Opravdu velmi lidský a jednoduchý přístup. Největší problém mi dělalo zjistit na koho tu žalobu podat (kam poslat obsílku), viz výše.

Poplatky za soudní proces

S formulářem jsme osobně zašli na příslušný soud. Za podání žaloby jsme zaplatili 44 dolarů. Za doručení obsílky šerifem chtěli 75 dolarů. Poštou je to údajně daleko levnější, ale tahle možnost nám nebyla nabídnuta. Pokud vás to nechají poslat, je nutné to dát "doporučeně s ověřením" (certified mail, return receipt requested)!

V našem případě bylo na nás vyplnit do formulářů adresu kam se obsílka bude posílat, zaplatit poplatek, ale samotné doručení zajišťoval soud.

Celkem nás vyšel celý soudní proces na 119 dolarů. Tento výdaj pak platí poražená strana - po vyneseném rozsudku jsme tuto částku získali zpět v plné výši od žalovaného landlorda.

Soud před porotou nebo před soudcem

Můžete si vyžádat soud před porotou složenou z obyčejných lidí (jury trial). Za to se platí zvláštní poplatek, ale ne moc, obvykle pár desítek dolarů navíc.

Dost jsem zvažovala, jestli to nezkusit, protože bychom určitě získali sympatie matek, vzhledem k tomu, že naše novorozeně bylo ohroženo na zdraví. Ale nakonec jsem se bála, že bychom mohli chytit někoho, kdo nemá rád imigranty a tak jsme to raději nechali být (náš případ rozhodoval jen soudce).

Příprava našeho případu

Proti podání žaloby, které bylo velmi jednoduché, byla příprava našeho případu opačným extrémem. Zabralo mi to asi dva měsíce práce a vygenerovala jsem opět dokumentaci k případu na několik set stran.

Žaloba - dokumetace
Žaloba - dokumentace k našemu případu v porovnání s tužkovou baterií

Obvykle tohle není třeba. Pokud je jasný důkaz, tak není co řešit, klidně může stačit jeden papír.

Náš případ byl ale hodně komplikovaný. Problémy s majitelem apartmánu, resp. jeho managementem, jsme řešili neustále. Bylo jich tolik a navzájem spolu nesouvisely, že bylo hodně obtížné je prezentovat všechny v jednom případu.

Vše jsem již barvitě popisovala v minulém příspěvku, jen ve zkratce: údržbáři postupně způsobili zničení většiny našich věcí (nefunkční klimatizace způsobila extrémní vlhkost, takže nám během pár dní doslova před očima vše zplesnivělo), management nevyplatil písemně odsouhlasené odškodnění za jiné předchozí problémy (které nebyl schopen vyřešit), neoprávněně strhnul peníze z našeho bankovního účtu, nevrátil zálohy apod.

Navíc nás zažaloval o necelé 3 tisíce USD - požadoval sankce a doplacení nájmu za budoucí měsíce po našem odstěhování, přestože v apartmánu již nebylo možné bydlet bez zdravotních následků.

Shromažďování všech důkazů tedy byla pěkná otročina. Každou zničenou věc zvlášť jsem nafotila a do obrázku přidala výřez s detailem poškození a popisem proč danou věc nešlo vyčistit. Přidala jsem důkaz o původní ceně předmětu a doplnila informaci o jeho stáří a ekvivalentně podle toho snížila jeho cenu.

Vzhledem k tomu, že jsme opravdu takto přišli o téměř všechny věci, takových důkazů jsem musela připravit stovky a proto takový balík papírů a tolik času.

Shrnutí: všechny naše pohledávky se vyšplhaly do výše 15 tisíc USD. Zdravotní problémy nás a našeho čtyřměsíčního dítěte jsme nemohli dostatečně prokázat – doktor je sice písemně potvrdil, ale nemohl s jistotou prokázat, že byly způsobeny situací v našem apartmánu. Mít tento důkaz, soudili bychom se určitě u vyššího soudu o mnohem větší peníze za pomoci právníka.

Soudní proces – prezentace případu

Informace kdy a kam se dostavit nám přišla poštou.

Do soudní síně jsme přišli s veškerou připravenou dokumentací a laptopem.

Začalo to zostra hned ze začátku. Soudce mluvil tak rychle, že jsme měli oba docela problém rozumět, co říká. "Dal nám prostor" říct, co se podle nás stalo. Ale už asi po dvou minutách to přerušil a začal se ptát úplně na přeskáčku, aniž by nám dal možnost vysvětlit souvislosti. Vyhledat ten správný důkaz mezi stovkami jiných během pár vteřin bylo opravdu náročné.

Hodně nepříjemné bylo, když nestačilo naše vysvětlení podložené nějakým důkazem, např. proč některá z plesnivých věcí nešla vyčistit. Měla jsem připravený argument, že jakmile se do věci, která je porozní, dostane plíseň, nejde to úplně vyčistit a ta věc se může zlikvidovat. Mimo naše vysvětlení jsem měla jako důkaz oficiální dokument jedné vládní organizace, který to tvrdil.

Ale soudci to jako důkaz nestačilo. Možná chtěl mít na každou jednotlivou věc znalecký posudek(?). Musel ale vědět, že nechat si udělat posudky asi stovky individuálních věcí by vyšlo na daleko více peněz než o co jsme se soudili. Možná proto to žádný právník nechtěl vzít - neprůstřelné důkazy na to prostě nebylo možné za přiměřenou cenu získat.

To, že nám soudce nedal příležitost říct popořadě co se stalo a ukázat všechny důkazy nás hodně zaskočilo. Nepříjemné otázky, na které se nedalo moc odpovědět, nás pak dostaly do kouta. Oba jsme měli pocit, že je to docela v pr...

Pak ale přišel na řadu výslech obžalovaných a to nás zas trochu povzbudilo. Soudce si je podal ještě víc. Obžalovaní tvrdili, že v apartmánu plíseň vůbec nebyla. Jenže soudce měl od nás například důkaz z laboratoře, který potvrdil výskyt plísně a to dokonce ve velmi vysoké koncentraci.

Pak jim soudce předložil celé album fotek, které jsme mu předtím dali, kde byla plíseň všude zcela zřetelně vidět a ptal se jich, co si tedy myslí, že to je, když ne plíseň. Protistrana odpovídala, že to je asi poškrábané. Ale soudce se nenechal odbýt a několikrát důrazně zopakoval: "Vysvětlete mi, co vidíte na těch fotkách. Dejte si pozor, co řeknete, může to rozhodnout celý případ." To, že lhali pod přísahou a jemu do očí se mu evidentně moc nelíbilo.

V tu chvíli jsme opět získali trochu lepší pocit, že to snad není úplně v pr...

Pak se soudce znovu obracel na nás a střídavě na ně s nepříjemnými otázkami a asi za hodinu byl konec soudního jednání.

Rozsudek

Není neobvyklé, že soudce vynese rozsudek hned. V našem případě ale řekl, že si musí důkazy projít a rozhodnutí nám přijde poštou asi do týdne. Když ani po dvou týdnech nic nepřišlo, začali jsme žhavit telefonní dráty. Za dalších pár dnů se nejdříve na webu soudu objevil výsledek a hned vzápětí přišel i dopis k nám domů.

Soudce zamítl protižalobu našich protivníků v plné výši a zbavil nás tak zodpovědnosti platit jim za sankce i nájem po odstěhování.

Nám přisoudil cca 5800 dolarů. Rozsudek neobsahoval nic víc než částku, kterou by nám obžalovaný měl vyplatit. Neměli jsme tedy vůbec tušení, které důkazy nám soudce uznal. Rozsudek ani neřešil, co se má stát se všemi našimi plesnivými věcmi, které jsme nechali v apartmánu obžalovaného jako důkaz. Předpokládám, že landlord naše věci prodal a pokryl tak svoje ztráty a docela pravděpodobně na tom i něco vydělal. My jsme na druhou stranu nechtěli nikomu prodávat plesnivé věci.

Odvolání

Obžalovaný má určitý čas (u nás 21 dní) na podání odvolání. Ale musel by složit zálohu ve výši dvojnásobné částky uvedené v rozsudku. Toho jsem se dost bála, protože by to pak šlo k vyššímu soudu, kde bychom museli platit právníka a soudní výlohy (určitě řádově vyšší než teď). To se naštěstí nestalo.

Zaplacení pohledávek

Právník landlorda nás kontaktoval po pár týdnech po rozsudku. Poslali šek a tím byla tahle velmi nepříjemná zkušenost u konce. Mohli jsme si oddechnout.

Závěr

Přestože se náš případ vyvíjel docela dramaticky, za normálních okolností tomu tak nemusí vůbec být. Pokud máte přesvědčivé důkazy, můžete velice rychle a snadno dosáhnout spravedlnosti s minimálními náklady a bez nutnosti do toho tahat právníky. Ocenila jsem především rychlost a přímočarost amerického soudního systému na této nejnižší úrovni.

Další návody usnadňující život v USA jsme přehledně zpracovali v knize Ze Strahova do NASA.

Zpět nahoru

Sleduj novinky

Veržána na Facebooku Veržána na Google Plus Veržána na Twitteru Veržána na emailu

Naše kniha

Ze Strahova do NASA
Kniha o naší strastiplné cestě za americkým snem

Cestopisy

  • USA (2012-x) - o životě v Houstonu
  • USA (2010) - cestování po JZ Státech a ostrově Big Island
  • ŘECKO (2009) - cestopis o Aténách a ostrově Naxos
  • NĚMECKO (2006/7) - deník o životě v Německu, Švýcarsku a Francii
  • ITÁLIE (2005) - ferraty v Dolomitech, Lago di Garda a moře
  • RAKOUSKO (2005) - ferraty ve Wilder Kaiser a Mondsee
  • USA (2003) - životní lekce a splněný cestovatelský sen
  • ITÁLIE (2002) - dobrodružný stop do hor a k moři
  • ... více v sekci Cestopisy

Fotky

USA

VIETNAM

NĚMECKO

RAKOUSKO

ŠVÝCARSKO

FRANCIE

ŠVÝCARSKO a FRANCIE

ITÁLIE

ŘECKO

VELKÁ BRITÁNIE

  • ...a spousta dalších fotek

Moje projekty