Rakousko - Schladming - The Night Race 25.1.2011

Na konci ledna, shodou okolností v době naší dovolené, se v rakouském Schladmingu uskutečnil noční závod Světového poháru v lyžování, konkrétně mužský slalom. Zažít závod na vlastní kůži je zážitkem, který u televize nezažijete... Sice jsme neměli takový přehled, co se děje na celé trati a kdo vede, ale svojí bezprostřední atmosférou mě tahle akce dostala, proto se podělím o pár subjektivních dojmů.

Průvod městem

Po celodenním lyžování v blízkém středisku Reiteralm jsme odjeli směrem do Schladmingu. Asi 2 km od místa závodu už se trousily početné houfy fanoušků z různých zemí světa. Před kruhovým objezdem u místního pivovaru (Schladming Brauerei) už nás zastavil policajt a chtěl nás navést na parkoviště pro návštěvníky závodu. My jsme se ale nechali jen vyhodit u obchodu Unimarkt a vydali se spolu s davem směrem k FIS sjezdovce. Přestože bylo teprve 16 hodin (2 hodiny do startu), kolem už chodila spousta lidí - naprostá většina místních, Švédi, Chorvati, Severoameričani... ale také jsme zahlédli řeckou vlajku a často byla slyšet čeština.

Night Race fanoušciV budce u pivovaru jsme si koupili lístky do červeného sektoru na trať za 17 eur pro jednoho. Lístky do modrého cílového sektoru stály 32 eur, v okolních hotelech s výhledem to bylo za 150 - 270 eur většinou s jídlem a VIP servisem (ale tyhle lístky byly nejspíš už vyprodané předem). Pokračovali jsme spolu s houstnoucím proudem fanoušků kolem kostela směrem k hlavní nákupní třídě.

Široká ulice lákala návštěvníky ke stánkům s alkoholem, jídlem, ale i různými fanouškovskými předměty (daly se koupit věci i v našich národních barvách). Na této promenádě se v podstatě odehrávala jedna velká party. Připomnělo mi to staré časy, kdy jsem jezdila na techno. Atmosféra a euforie nadšených lidí byla fantastická. Někteří fandové tančili, DJ na ně cosi pořvával, alkohol tekl proudem, jen ta hudba byla jiná... Začalo být nezbytné prodírat se mezi lidmi - měla jsem trochu obavu, abysme se nerozdělili a neztratili. Různorodost fanoušků mě ale fascinovala.

Došli jsme pomalu na náměstí před městskou radnicí, kde probíhala už od 14 hodin zahřívací warm-up party. Na lidech byla o něco víc znát zvýšená hladina alkoholu. I my jsme tedy okusili způsoby místních a vyklopili do sebe první čtvrt litr svařáku (Gluhwein). Někteří už toho měli naklopeno tolik, že se tam promenádovali jen v tričku, přestože bylo pod nulou. Zahřívali se nejen alkoholem a tancem, ale také neustálým máváním vlajek a troubením (a s tím souvisejícím "střílením" slin z trubky po ostatních), příp. hlasitou zábavou nebo řevem - prostě žádní suchaři :)

Měli jsme dopito, do závodu zbývalo něco přes hodinu a tak jsme se vydali dál směrem k Olympia Stadionu do prostoru cíle. Tam nám zkontrolovali lístky, sekuriťák se zeptal co máme v batohu, ale žádná detailní prohlídka se nekonala. Pití bylo zakázano vnášet do placeného prostoru, ale později jsme viděli mnoho místních s pet lahvemi se vším možným. I za bezpečnostní kontrolou bylo možné navštívit místní obchody, restaurace nebo např. Ski Rock Caffé, stanoviště zdravotníků, WC atd.

Na trati

Bariéry nás vedly dál přes kryté parkoviště ke svahu. Schody byly pekelně dlouhé a strmé, podobně jako závodní trať. Vyfuněli jsme nahoru a rázem nám bylo vedro. Podél trati už byla zabraná "první řada" za záchrannou sítí, a lidí rychle přibývalo. Neotáleli jsme a zabrali si místo přibližně za jednou až dvěmi hlavami za sítí, což poskytovalo výhled nahoru na několik bran a dolu asi na dvě, jinak všude hlavy, vlajky atd. Byli jsme obklopeni davem, každý si snažil najít nejlepší místo na vysekaných sněhových stupních, které se postupně měnily v ledovou klouzačku.

Závod ještě ani nezačal a už jsme byli svědky pošťuchování v předních řadách. Asi šlo o místo, kam se jeden opilej páprda cpal, ale to už bylo obsazeno lidmi, kteří tam byli dřív. Manželka si toho vetřelce odvedla pryč a byl klid, teda jen konec rvačky. Moderátor jednou za čas vyzýval lidi k fandění, takže jsme byli uvnitř vroucího kotle. Všude kolem se neúnavně mávalo vlajkami (mockrát jsem dostala "nafackováno"), troubilo se a ječelo, vduchem létaly nejen sliny z trubek, ale občas i pivo. Tohle se prostě nedá zažít jinak než v tísnícím se, řádícím davu, atmosféra nás doslova pohlcovala...

Závod

Posilnili jsme se dalším Gluhweinem, který se dal koupit v blízkém baru o pár stupňů níž (místním hasičům šla obsluha pěkně od ruky). Závod začal v 17:45 jízdami předjezdců. Fandění místních fanoušků ještě více nabralo na intenzitě, když jel jejich borec. Nebylo vidět skoro nic, jen divočící lidi, radující se a povzbuzující jako o život. Night Race Ondřej BankKdyž jel někdo z jiné země, zájem citelně ochladl a fandové se posilňovali alkoholem a vesele se bavili, padali z ledových schodů atd. My jsme měli o to větší šanci pozorovat špičkové jezdce z blízka i když jen na pár sekund. Na ledové prudké trati jeli tak rychle, že jsem je nedokázala zachytit ostře ani na jedné fotce. Většinou jsme ani neměli tušení, kdo jede - přes řev nebylo slyšet moderátora a velká obrazovka byla daleko. Rakouské borce jsme ale poznali, atmosféra totiž vždy silně vygradovala. Někteří divoši zapalovali světlice, které po chvíli zahalily trať do mlhy a závodníci museli čekat než se to trochu rozptýlí. Občas začaly ze světlic šlehat plameny, ale než tam doběhla ochranka, oheň většinou sám uhasl. Pořadatele měli spoustu práce s rozvášněným davem, zejména když jeho miláčci postupně kazili své jízdy.

Zůstali jsme v davu necelé první kolo. Bylo to náročné vydržet náporové vlny, stání na jedné noze na ledě, naštěstí nebyla taková zima jako první den (-17 C), jen lehce pod nulou a občas sněžilo. Vzdálili jsme se pár metrů od vroucího kotle a užili si poslední momenty ve "volném prostoru" s překvapivě dobrým výhledem na trať. Až doma jsem porovnáním s oficiálními fotkami zjistila, že poslední závodník, kterého jsme viděli a vyfotili byl pravděpodobně Ondřej Bank, naše největší naděje...

Návrat zpět dolů do města byl také docela adrenalinovou záležitostí, díky zledovatělé cestě a promilím v krvi. Obcházeli jsme několik veselých Rakušanů, válejících se na ledové stezce. Na náměstí s velkou obrazovkou bylo stále dost bavících se lidí, zatímco my jsme zamířili směrem od místa velké party, k pivovaru. Tam jsme si ještě stihli nakoupit a po pár minutách pak dorazil táta s bráchou, kteří nás vezli "domů" na samotu u lesa.

Druhé kolo už jsme sledovali v suchu a teple u televize, sice s dokonalým přehledem, ale bez té perfektní atmosféry, plné divokých zvuků, poletujících slin, vlajek a dalších věcí, kterou vytvořilo 45 tisíc návštěvníků. Závod nakonec skončil velkým zklamáním pro silný rakouský tým (z 8 dokončili závod pouze dva, nejlépe Raich jako 9.) a naopak radostí pro dominující Švédy Myhrera (2. místo), Hargina (3.), Baecka (6.) a Byggmarka (7.), vyhrál překvapivě Francouz Jean-Babtiste Grange s náskokem pouhých 4 setin sekundy. Náš Ondra Bank bohužel ve druhém kole vypadl a ostatní se do tohoto kola těsně nedostali (Trejbal, Krýzl). Další info a spousta pěkných fotek na ociciálních stránkách.

Kvíz: poznej 10 rozdílů

Na závěr je tu kvíz - vlevo jede rakouský borec, vpravo Francouz, poznáte rozdíl? :)

Night Race kvíz

Foto: Schladming, The Night Race

Zpět nahoru

Sleduj novinky

Veržána na Facebooku Veržána na Google Plus Veržána na Twitteru Veržána na emailu

Naše kniha

Ze Strahova do NASA
Kniha o naší strastiplné cestě za americkým snem

Cestopisy

  • USA (2012-x) - o životě v Houstonu
  • USA (2010) - cestování po JZ Státech a ostrově Big Island
  • ŘECKO (2009) - cestopis o Aténách a ostrově Naxos
  • NĚMECKO (2006/7) - deník o životě v Německu, Švýcarsku a Francii
  • ITÁLIE (2005) - ferraty v Dolomitech, Lago di Garda a moře
  • RAKOUSKO (2005) - ferraty ve Wilder Kaiser a Mondsee
  • USA (2003) - životní lekce a splněný cestovatelský sen
  • ITÁLIE (2002) - dobrodružný stop do hor a k moři
  • ... více v sekci Cestopisy

Fotky

USA

VIETNAM

NĚMECKO

RAKOUSKO

ŠVÝCARSKO

FRANCIE

ŠVÝCARSKO a FRANCIE

ITÁLIE

ŘECKO

VELKÁ BRITÁNIE

  • ...a spousta dalších fotek

Moje projekty