Řecko 2009 - Atény a ostrov Naxos

První návštěva Řecka byla vlastně i naší první dovolenou, kde nebylo cílem někam lézt nebo plahočit se hodiny do kopce. Hlavním cílem tentokrát bylo hlavně poznávat řeckou kulturu, historii, lidi, ostrovní krajinu a jíst místní jídla - prostě užívat si a flákat se... Před cestou jsem zkontaktovala našeho řeckého spolupracovníka Arise, který mi dal několik rad a doporučení. Na cestu jsme se tedy bez obav vydali jen s letenkou a dvoudenní rezervací hotelu v Aténách, zbytek byl ve hvězdách.

První 2 dny jsme strávili v Aténách, zvládli jsme od všeho trochu: historie, kavárny, taverny, setkání s Řeky Georgiosem a Arisem s manželkou. Poté jsme odpluli trajektem na ostrov Naxos, kde jsme se váleli na pláži, testovali jsme místní taverny a jídla, cestovali po ostrově a občas lovili nějaký ten "poklad" (asi 6 dní).

Následují cestovatelské tipy, pár kuriózních zážitků, čím nás Řecko překvapilo a proč se nám tam líbilo. Uvádím i přibližné náklady, ale je to spíš orientační. V sezóně jsou ceny na ostrově 2-3x vyšší.

Termín

Začátek září 2009 (těsně po sezóně).

Letenka

Zpáteční Praha - Atény za cca 2500 korun včetně poplatků a pojištění (objednali jsme na letenky.cz asi měsíc předem).

Atény

První setkání s Aténami aneb řecké štěstí

Hodinová cesta z letiště El. Venizelos byla zakončena na náměstí Syntagma (něco jako pražský Václavák) - jen co jsme vylezli z autobusu pos..li nás holubi. Řekové, kterým jsme se poté svěřili, nezávisle na sobě potvrdili, že to znamená štěstí. Tak to jsme si oddechli :)

Hotel v Aténách

Přes booking.com jsme si raději dopředu sehnali hotel. Podle vysokého hodnocení, vzhledu, blízkosti k metru atd. jsme zvolili Athens Lotus Hotel ****. Architektonicky pěkné interiéry, celkem luxus, klimatizace (hodně hlučná), ovšem v nepříliš pěkném okolí čtvrti Omonia (pro nás překvapující kontrast, pro Řeky asi normální - viz Luxus vs. bordel). Cena 80 éček za pokoj pro dva se mi zdá docela dost, dalo se určitě sehnat i levněji na lepším místě. Snídaně byla moc dobrá, švédské stoly, výběr různých dobrot po celou dobu.

Toalety (dobrou chuť, pokud právě obědváte, radši to nečtěte)

Krátce po ubytování ve čtyř-hvězdičkovém hotelu nás překvapila cedulka na WC: Don't throw paper in the toilet please (Neházejte papír do záchodu). Hm, to se asi myslí, neházejte tam bordel, přece se to netýká toaletního papíru... Místní nám ale potvrdili, že to tak v Řecku je - papír se hazí do koše vedle WC. V průvodci píšou, že maj v Řecku úzký trubky, tak proto :)

Kam na jídlo

Oblast Plaky nebo Thisionu je turisticky atraktivní nejen díky blízké Akropoli, ale i množství obchodů, butiků, stánků a restaurací (taveren)... Taverny mají "lákače", který vás chytí za ruku a odvede ke stolu i když nechcete. Když jste neodbytní nabízejí drinky zdarma, potřásají si s vámi rukou, Češi jsou prý nejlepší (jasně, to každopádně :). Bylo to občas trochu moc, ale je to rozhodně lepší než otrávený ksichty obsluhy v mnoha českých hospodách. Taveren je tam tolik, že je těžké nějakou doporučit. Zkoušeli jsme většinou ty, kde bylo nejvíc Řeků.

Socky

Docela nás překvapilo množství žebráků, kteří si přišli až ke stolu k naší večeři. Někteří se dokonce hádali s majitelem, který je chtěl vyhodit. Chodily často i děti - zahrály pár vteřin na kytaru a pak chtěly zaplatit.

Kam na pivo

První noc v Řecku jsme večer šli trochu popít s Martinovým známým z Německa, Řekem Georgiosem. Nejdříve nás zavedl do nóbl čtvrti Kolonaki (kousek od Syntagmy), kde jsme si dali pivo na zahrádce. Snobský bar mě moc neoslovil - několikrát jsme docela dlouho čekali než přišla obsluha a asi to nebylo levné (byli jsme pozváni, viz Řecká pohostinnost). Pak jsme se přesunuli do čtvrti Psiri, kde bylo víc "lidových" hospod s rozlehlými zahrádkami - místní tam popíjeli a kouřili vodnice. Žilo to tam, bylo to určitě příjemnější místo s nižšími cenami. Chutnali jsme piva Mythos a Alpha, ale ani jedno nám moc nechutnalo...

Drogy, sex... bez rock'N'rollu

Asi v půl druhé v noci jsme se vraceli nejkratší cestou domu z hospody v Psiri. Ulice byly strašidelně prázdné, jen pár prostitutek, kterým jsme se chtěli vyhnout. Raději jsme uhnuli do "živější" uličky (Sokrateus), kudy projíždělo několik aut (většinou taxíků). Ale u vědomili jsme si celkem rychle, že tady něco nehraje :) Taxíky divně popojížděli a pokud zastavili, sesypalo se kolem asi tak 10 ženských. Bylo tam docela dost živo, asi sto prostitutek na sto metrů dlouhé ulici. Slušná hustota, to neznám ani od nás z Dubí za dob "největší slávy". Holky hrály hru, která ukáže víc, ta vyhrává, zatímco my jsme se snažili rychle vyklidit prostor :) Kdyby nebyla chuť na sex, ulice nabízí i další neřesti... Nějaký dealer za námi vyběhl a začal nabízet ze širokého spektra ilegálních látek. Docela mě to překvapilo, protože Řecko patří mezi nejpřísnější evropské země. Nerozlišuje se mezi držením a konzumací, za obojí se jde do lochu (prý i za kouření jointa).

Poznávání Atén

O památkách v Aténách toho bylo napsáno dost, takže snad jen zmíním povinnost jít se podívat na pahorek Acropolis. Nechutná hustota lidí se nám zdála o něco menší u jižního přístupu (přímo od stanice metra Acropolis), bylo to tam i hezčí (parčík, Dionýsovo divadlo apod.). Studenti neplatí za vstup nic (stačil český průkaz ČVUT), dospělý člověk platí 12 eur. Pro sestup jsme zvolili severní svah. Objevili jsme pěknou cestu parčíkem, bez lidí a ve stínu, která nás dovedla do Staré agory (Ancient Agora), něco jako tržiště. Běhání po památkách na prudkém slunci bylo vyčerpávající, proto jsme se uchýlili do Národního parku (National Garden) za budovou parlamentu. Byl tam perfektní chládek, klid, v podstatě to byla velká botanická zahrada, i pár zvířátek - prostě pěkné místo na odpočinek. Pokud se pohybujete poblíž Syntagmy, stojí za to vidět střídání stráží před budovou parlamentu, které probíhá v každou celou hodinu. Vojáci tu mají takové zvláštní uniformy, na botách mají podivné bambulky a pohybují se synchronně srandovním předkopem jako ve zpomaleném filmu. Mají to nacvičené opravdu dobře, ale v těch "převlecích" musej chcípat vedrem, chudáci...

Street dog

To jsou psi potulující se bez dozoru uprostřed města, např. u vchodu do luxusního hotelu na náměstí Syntagma nebo na třídě Ermou plné luxusních butiků. Většinou se povalovali ve vedru jak mrtvoly a byli rádi, že leží. Jednou jsme viděli jak začali útočit na projíždějící auta - těžko říct, co je tak rozdivočelo.

Foto: Atény

Naxos

Naxos je největším a nejúrodnějším ostrovem Kyklad (Cyclades = souostroví v Egejském moři). Jeho břehy lemují "zlaté pláže omývané modrým mořem" (Lonely Planet, 2003). Ve vnitrozemí se nachází nejvyšší pohoří celých Kyklad (Mt. Zas / Zeus, 1 001 m n. m.), zelená údolí, středověké vesnice. Počátek Kykladské civilizace na Naxu sahá až do roku 3000 př. n. l. Dnes žije na ostrově 18 tisíc obyvatel pracujících převážně v cestovním ruchu a zemědělství. Na Naxu je neuvěřitelné množství asi 500 kostelů (98 % Řeků je pravoslavného vyznání), tj. hustota přibližně 1 kostel na 1 km čtvereční. Naxos je spíše "klidnější" ostrov ideální pro odpočinek, koupání se v moři a cestování, včetně poznávání historických památek.

Cesta na ostrov

Z aténského přístavu Piréus se jede lodí (Blue Star Ferries cca 5,25 hodin, 30 eur/os.) nebo rychlejším katamaránem (Hellenic Seaways asi 3,25 hod, za 60 eur). Cenu stanovuje vláda, takže je stejná u všech společností, liší se jen rychlá a pomalejší plavba. Loď pluje nejprve na ostrov Paros, poté pokračuje na Naxos, do hlavního města Chora. Ostrov má i svoje malé letiště, ale lety bývají vyprodané, stojí kolem 70 eur mimo sezónu.

Příjezd na ostrov

Po vylodění na nábřeží čekalo asi 30 lidí s cedulemi (odvoz do hotelů, kempů atd.). My jsme neměli nic rezervovaného, jen vytipované 3 hotely v nedalekém městečku Agios Prokopios (5 km), kam jsme se chtěli dostat autobusem. Nejdříve jsme potřebovali sehnat mapu v info centru, které mělo být přímo naproti místu vylodění. Bylo tam poměrně rušno, při hledání toho centra jsme museli odmítnout několik nabídek na ubytování. Na místě turistického info centra byla půjčovna aut. Pan majitel (?) nám sdělil, že centrum zrušili, ale prý nám může půjčit auto. Mapu nám ale přinesl a poradil kam jít pro gyros "do ruky" (viz Hospody, taverny).

Ubytování

Po jídle jsme se vrátili zpět k přístavnímu molu, na zastávku autobusu do Agios Prokopios. Místní, kteří nabízí ubytování v soukromí (domatia), loví své zákazníky převážně tady v přístavu, tak jsme byli uloveni nakonec i my... Jedna řekyně (Dina) nám nabídla nezávaznou prohlídku jejího privátu a odvoz do Ag. Prokopios. V tom vedru se nám nechtělo cestovat s bagáží a rádi jsme se nechali odvézt autem. Dina nám nabídla klimatizovaný pokoj, s kuchyňským koutem a lednicí, TV, balkónem atd... Bylo vidět, že rodina dům ještě "nedotáhla" do konce, ale šlo o detaily, které nehrály roli. Za cenu 35 eur za pokoj/noc jsme to vzali, protože vyhlédnuté hotely byly o něco málo dražší. Dinin syn nám odnesl bágly do pokoje, udělal příjemně osvěžující Frapé a ona zatím vykládala o Naxosu, kam jet, co stojí za vidění apod. Byla tu možnost objednat si na každé ráno čerstvé pečivo (chleba asi za euro, byl moc dobrej). Frapé jsme nakonec dostávali každý den jako projev řecké pohostinnosti. Rodina na nás působila moc příjemně, děti makaly a celkově se dost snažily - rádi jsme se nechali rozmazlovat.

Pláže

Podle fotek na internetu měly místní pláže vypadat skoro jako někde v Karibiku - krásně průzračná voda tyrkysového odstínu a jemný bílý píseček :) A realita tomu téměř odpovídala - voda byla neuvěřitelně modrá, snad jen na pláži v Agios Prokopios byl překvapivě dost hrubý písek (trochu řezal do nohou) a válelo se tam dost vajglů. Pláží je na ostrově mnoho, čím více na jihozápad tím lepší písek (pláže Agia Anna, Plaka) - každou půlhodinu jezdí po jihozápadním pořeží ostrova autobus (jedna jízda 1,4 eur).

Chora - hlavní město

Chora (Hora) se jmenuje každé hlavní město řeckého ostrova. Naxos City (Hora) je rozděleno na dvě historické části - řecký Burgos a benátské Kastro. Středověká čtvrť Kastro je protkaná labyrintem úzkých uliček, na vrcholu je hrad ze 13. stol. a kostel.

Po hrázi (severně od přístavu) se dá přejít na ostrůvek Palatia, kde se nachází symbol ostrova - mramorová brána nedokončeného Apollónova chrámu ze 6. st. př.n.l. (Portara).

Jazyky

Je to trochu ostuda, ale za celou dobu jsme se naučili řecky jen "kaliméra" (dobrý den), "kalispéra" (dobrý večer) a při odjezdu ještě "efcharistó" (děkuji). Polehčující okolností je to, že na ostrově mluví většina lidí anglicky, německy, někdy také italsky a francouzsky. Nás všichni tipovali na Němce (těch tam bylo nejvíc) nebo Švédy, takže většinou začali sami mluvit německy nebo anglicky. Potřebovali jsme jen angličtinu, rozuměli všude...

Hospody, taverny

Taverna je tradiční řecká hospoda, na ostrově většinou prostého charakteru, ale o to upřímnější je zde pohostinnost a vřelost. Samozřejmostí je přilehlá zahrádka s výhledem na moře. Řekové se opravdu hodně snažili, abysme se měli dobře. Téměř v každé hospodě jsme dostali něco na účet podniku - talíř čerstvého ovoce, panák národního drinku ouzo nebo půl litru vína (po dvou předchozích to byla pak dost náročná cesta domu :). Večeře pro dva se dala pořídít asi za 20-30 eur - dva chody, nealko i víno (stačilo bohatě ke stavu přežraný a přiopilý). Následuje pár hospod a náš názor na ně:

Jídla

Řeckou kuchyni jsme si hodně oblíbili. Dovolená byla vlastně takovým velkým kulinářským zážitkem, ochutnávali jsme místní jídla.

Pronájem auta

Prošli jsme pár půjčoven, kde byly k dispozici motorky, čtyřkolky a auta. Základní cena za půjčení malého auta (1,1 L) se lišila jen mírně - 25 až 30 eur na den, bez pojištění. V Řecku jezdí lidi občas jak prasata, pojištění se vyplatí. Někde nám nabídli jen částečné pojištění za 10 eur, v půjčovně rodiny Karabatsisů (bratr Diny) nám nabídli auto s plným pojištěním (full insurance) za 34 eur. Benzín není v ceně, dali nám auto s prázdnou nádrží a řekli ať naberem tak za 15 eur na jednodenní cestu po ostrově... Nám bohatě stačilo vzít benzín za 10 eur, najeli jsme přes 100 km a při vrácení bylo v nádrži více než když jsme ho dostali. Vše proběhlo celkem hladce, auto se nerozpadlo a posloužilo dobře k okružní jízdě po ostrově. Ale moc se nám nelíbilo, že se musíme "upsat ďáblu". Ve smlouvě byla např. podmínka, že při nehodě musíme auto na vlastní náklady dostat zpět, tak tomu říkám full insurance. Na auto jsme ráno museli čekat asi půl hodiny i přestože jsme ho den předtím rezervovali a zaplatili za něj depozit. Nakonec nám přivezli jiné auto než jsme objednali, ale už jsme chtěli vyrazit na cestu, tak jsme to nechali plavat...

Cestování po ostrově

Mapa Naxos
Mapa ostrova Naxos

Po ranních peripetiích v půjčovně jsme konečně mohli vyrazit na projížďku po ostrově. Z Agios Prokopios jsme se přes sousední Agiu Annu vydali na východ po čím dál horších silnicích, podle mapy ale stále main road (hlavní silnice).

První odbočku jsme si udělali k Dionýsovu chrámu v Yria ze 6. stol. př. n. l., bohužel každé pondělí nejsou úřední hodiny, takže jsme se dovnitř nedostali.

Vrátili jsme se zpět a pokračovali zemědělským venkovem přes Ag. Arsenios a Tripodes do Sagri. V Ano Sangri jsme udělali menší zajížďku na jih k chrámu bohyně Demeter (6. st. př. n. l.). Vede k němu pěkná cestička. Chrám a hory v pozadí stojí za to vidět. Malé muzeum poblíž bylo zavřené.

Pokračovali jsme dál, se zastávkou ve starých vesničkách Damalas a Damarionas, do Chalki. V tomto městě najdete opět několik historických památek (chrámy, kostely, strážné věže...). Nedaleko se nachází největší vesnice Filoti na úbočí nejvyšší hory celého soustroví Kyklad (Mt. Zas / Zeus, 1 001 m n. m.). Při naší návštěvě foukal v horách silný vítr a Zeus se nám halil do mraků. Velká škoda, hory tu jsou nádherné. Původně jsem měla v plánu nějaký výlet, do blízké jeskyně a na vrchol Zas, ale buď bylo příšerné vedro nebo foukalo.

Cesta do pravděpodobně nejvíce "tradiční" vesnice Apiranthos nás vedla dál do hor. Zastavili jsme na dohled města nahoře v sedle. Prohlédli jsme si starý mlýn, strážnou vež a malou kapličku, kde jsme našli jeden z pokladů (viz Geocaching). Byl odsud nádherný rozhled do údolí Tragea. Z Apiranthu jsme se vydali odbočkou do údolí na druhou stranu, do zátoky Moutsouna Bay.

Pokračovali jsme z hor dolů na východní pobřeží ostrova. Silnice vedla krásnou přírodou (zelené svahy hor, dole v dálce zátoka, skaliska a obrovské vlny...), občas se měnící ve skládku nebo vrakoviště. Přístavní městečko Moutsouna je spíše poklidné místo, kde jsme potkali jen pár turistů... Chtěli jsme tady ochutnat nějakou tu potvoru z moře vytaženou, měli by tady mít čerstvé zboží. Zasedli jsme do jedné ze dvou taveren přímo u mola přístavu. Protože se v těch potvorách nevyznáme, chtěli jsme od číšnice poradit nějakou rybu. Nakonec nám doporučila olíheň (kalamari / squid) - to je taková potvora s chapadlama (není to chobotnice). Přinesli to bez přílohy, jen tak... Hmm, ani jsme to nedojedli, fuj. Na placení jsme čekali dost dlouho (neobvykle neochotný personál) a málem nás trefil šlak. Cena byla asi 4x vyšší než v naší vesnici. Platili jsme za váhu potvory, bylo domluveno 300 g. Ale podle nich jsme měli na stole skoro kilovou olíheň, no dokazujte jim to... To bylo poprvé a naposled, kdy jsme odcházeli z řecké hospody lehce naštvaní.

Chtěli jsme si trochu zlepšit náladu z nepovedeného oběda výletem do nedaleké zátoky Azalas Bay. Jeli jsme asi 1,5 km po dirty road (něco jako naše polní cesta), která byla spíš jako tankodrom a najednou jakoby končila. Vzali jsme si věci a šli pěšky na pobřeží. Tam se před námi otevřel nezapomenutelný pohled na celou zátoku Azalas Bay - na obrovské masy vody valící se proti nám. Byl to zapomenutý kout světa, žádní místní ani turisti. Mělo to snad jen jednu vadu na kráse - nemohli jsme se tam zchladit v moři. Vlny si s velkýma šutrama na pláži pohrávaly jako kočka s myší a povaloval se tam nějaký kus rezivého buhvíčeho.

Vydali jsme se zpátky do hor, v Apiranthu jsme odbočili na sever. Po cestě byl krásný výhled do údolí se zátokou i na blízké vrcholky hor, a byla tam taky pěkná kosa a pořádný vítr. U kostela Stavros (takových už jsme tu viděli desítky) jsme odbočili doleva směrem k městečku Moni. Odsud se naskytl pěkný výhled na hory kolem (Mt. Zas a Fanari) a v dálce město Filoti. Kousek za Moni jsme se po cestě zastavili u kostela Panagia Drosiani (6. st., patří mezi nejstarší a nejvýznamnější balkánské kostely). Vypadalo to tam jako poutní místo - vlaječky nad hlavami, spousta věřících důchodkyň, hřbitov... Uvnitř kostela lze nalézt vzácné fresky.

Jeli jsme dál do údolí, podruhé jsme projeli městem Chalki, a přes Potamie jsme se vrátili do Chory. Cestou domů jsme se pokusili najít poklad v krásné tyrkysové laguně (v Agios Georgios Bay), ale vzhledem k silnému větru a rozbouřenému moři jsme se nedostali na ostrůvek, kde byl poklad ukryt (viz Geocaching). Zajeli jsme se ještě podívat na jihozápadní pláže: Agia Anna (poblíž nalezen 1 poklad), Plaka (nejjemnější písek, slunečníky z palem atd.), Mikri Vigla. Na pláži skončilo naše jednodenní toulání po ostrově. Celkem jsme ujeli asi 100 km, po místních silnicích se dalo jet jen pomalu - byly úzké, klikaté, strmé a občas se v protisměru vyřítil náklaďák. Sever ostrova se dá procestovat také za den, případně další den jet na jih ostrova do jedné z liduprázdných zátok. Ostrov má rozhodně co nabídnout, stačí si jen vybrat...

Počasí na ostrově

V Řecku bylo obecně na můj vkus dost teplo. Kyklady jsou občas bičovány suchými severovýchodními větry meltemi, které jsou vyvolány rozdílným tlakem vzduchu nad Balkánem a Afrikou. Pokud je zároveň zamračeno, ze zničujících veder je najednou pořádná kosa, hodí se i teplejší plážový převlek :)

Sporty

Náročnější sport vás v tom vedru zničí, na koupání v moři to ale bylo ideální. Další dostupné sporty: windsurfing, kiteboarding, potápění, beach volejbal, na jaře a na podzim se dá provozovat i turistika po zdejších krásných horách...

Řecká pohostinnost

Pohostinnost Řeků je pověstná - o tom nás přesvědčili už od prvního dne. Nejprve dva večery v Aténách, kdy jsme si zašli na nezávazné večeře s Řeky. V obou případech s námi ani nechtěli diskutovat o tom, že bysme se rozdělili o náklady, automaticky to zaplatili. Naše paní domácí na ostrově byla velmi milá a dvakrát denně se nás ptala, jestli si nedáme Frapé. V tavernách si většinou své zákazníky hýčkají menší pozorností na konec. Příjemně nás překvapilo s jakou houževnatostí se snažili, abysme si to tam užili (asi vědí, že spokojený zákazník se rád vrátí).

Luxus vs. bordel

V Aténách se kontrastně střídaly luxusní taverny s polorozpadlými shnilými domy, nepořádkem atd. Na ostrově jsme chodili na pláž k moři zadem kolem solných jezer, kde byl vedle luxusního uhlazeného hotýlku s bazénem, palmami apod. rozestavěný (?) příbytek chudých vesnických zemědělců. Na obrovské rozdíly v životní úrovni jen pár metrů od sebe jsme naráželi překvapivě často.

Ekologie

Vypadalo to jakoby se ekologie v Řecku brala trochu na lehkou váhu, což je docela škoda (rozhodně je ještě co zničit). S odpadky si obzvlášť na venkově nedělají moc hlavu a "vysypou" to kde se jim zachce. Při cestování po ostrově jsme si museli zvyknout, že krásnou horskou krajinu a mořské zátoky občas střídala skládka nebo lokální vrakoviště. Některé pláže poseté vajgly by také stálo za to uklidit...

Geocaching

S geocachingem mě seznámil můj šéf Golem asi před rokem, ale sami jsme začali lovit keše právě zde na ostrově Naxos. Co to je ? Lov pokladu podle GPS souřadnic, který bývá ukryt na zajímavém místě. Za úspěšný lov je považován takový, kdy je nalezena tzv. keš (angl. cache) a do logbooku (sešítku) uvnitř keše je zalogováno (podpis). Poté se dodatečně na oficiálních stránkách této hry ještě zapíše elektronický log, tj. připojí se poděkování majiteli keše, případně zajímavý zážitek při lovu apod. Pro více informací v češtině doporučuju shlédnout 12 min. video.

My jsme ulovili 5 keší:

O další 2 jsme se neúspěšně pokusili:

Informace

www.greeka.com a www.naxos.gr.

Foto: Naxos

Závěr

Řecko se nám rozhodně líbilo - na ostrově je pěkná příroda, krásně čisté moře, příjemní lidi ve službách, celkem levno (oproti západu) a řeckou kuchyni od té doby miluju.

Zpět nahoru

Sleduj novinky

Veržána na Facebooku Veržána na Google Plus Veržána na Twitteru Veržána na emailu

Naše kniha

Ze Strahova do NASA
Kniha o naší strastiplné cestě za americkým snem

Cestopisy

  • USA (2012-x) - o životě v Houstonu
  • USA (2010) - cestování po JZ Státech a ostrově Big Island
  • ŘECKO (2009) - cestopis o Aténách a ostrově Naxos
  • NĚMECKO (2006/7) - deník o životě v Německu, Švýcarsku a Francii
  • ITÁLIE (2005) - ferraty v Dolomitech, Lago di Garda a moře
  • RAKOUSKO (2005) - ferraty ve Wilder Kaiser a Mondsee
  • USA (2003) - životní lekce a splněný cestovatelský sen
  • ITÁLIE (2002) - dobrodružný stop do hor a k moři
  • ... více v sekci Cestopisy

Fotky

USA

VIETNAM

NĚMECKO

RAKOUSKO

ŠVÝCARSKO

FRANCIE

ŠVÝCARSKO a FRANCIE

ITÁLIE

ŘECKO

VELKÁ BRITÁNIE

  • ...a spousta dalších fotek

Moje projekty