Grilování u Langener Waldsee

27.5.-6.6.2007

Měla jsem zálusk na jednu slibnou psytrance party u jezera Langener Waldsee, ale nakonec jsme museli změnit plán.

Hned druhý den po příjezdu ze Švýcarska jsem našla na goatrance.de psytrance party a jen 22 km od nás. Tady je většinou fatální nedostatek obyčejných parties, natož těch více alternativních, o psýčku ani nemluvě. To mě nějak nemohlo minout bez povšimnutí, koupili jsme maso, vzali gril, vodnici a další nezbytné věci a jelo se. Byla jsem celá natěšená, na party jsem už nebyla hezkých pár měsíců. Navíc info vypadalo velmi slibně - lokalita u nějakých jezer, na pláži, grilovačka... Dojeli jsme k jezerům, ale u příjezdu byla brána a tam nějaké oficiální koupaliště, tady to moc nevypadalo na nějakou odvázanou rychtu. Ptala jsem se správce, ale ten nic netušil, prý možná na druhém břehu, kde je ale privat. Snažili jsme se to jezero objet a najít k němu cestu. Hledání místa akce a bloudění patří k téměř každé alternativní nebo ilegální party, je to vlastně takové menší dobrodružství a člověk má pak strašnou radost, že to konečně našel a může začít hopsat. Začala docela silná bouřka a tím naše dobrodrůžo pro tento den skončilo.

Druhý den jsme neodbytně vyrazili znovu, tentokrát podle plánku pro pěší. Vjeli jsme do lesa, po chvíli jsme se skutečně dostali na druhý břeh jednoho z jezer, ale po značkách vedoucích ke kýžené party ani vidu. Projeli jsme všechny cesty křížem krážem a mě už to hledání pomalu začalo štvát. Bohužel Martin našel jednu z barevných šipek otočenou k zemi, což mohlo znamenat, že to kluci zabalili dřív. Sedli jsme si nahoru nad jezero a já jsem se při západu Slunce kochala bujnými představami, jaká ta party mohla být super - prostředí to bylo skutečně vychytané. Udělali jsme si maso na grilu a pak šíšu, vegetili jsme a užili si to i tak (party to samozřejmě nenahradí). Kolem šel nějaký člověk, který také už dvě hodiny bloudil kolem a společně jsme se shodli, že chceme na tutéž party, po které se slehla zem. Po chvíli se tam přihnali další dva na motorce (nejspíš kamarádi organozátorů) a ti nám sdělili nemilou zprávu. Party byla rozehnána policií a některým účastníkům našli drogy, což byl asi problém.

Foto: Langener Waldsee

Jeden den jsme k nám pozvali francouze z GSI od Martina hrát hry a trochu kalit. Francouz se zkalil tak, že byl lehce mimo, ale hlavně že byla zábava. Hráli jsme vlaky, úkolem je na plánku spojit několik zadaných měst, každý má jiné. Tenhle francouz to pospojoval tak, že nám zabránil spojit všechny naše města a svoje jediné taky nespojil. My jsme skončili s mínus body, on vlastně taky. Pak nám vysvětlil, že ten nesmysl co vytvořil je fraktálový obrazec, nj asi nějaký psychedelický trip. Další víkend jsme pozvali japonku Shizu, která s námi před časem jela do Prahy. Dělali jsme fondue, popíjeli, hráli hry až do rána. Shizu nás bavila historkami z Japonska, psala naše jména pomocí metody rozsypaný čaj atd. Přinesla nám ochutnat nějaký tradiční japonský drink, no chutnalo to jak ředěná slivovice. Tahle japonka se stále usmívá, asi jako každý japonec, takže večer jsme si docela užili zábavu. Další večer jsme otestovali náš nový přístroj na Raclette. Je to taková placka zespoda zahřívaná, na ní se kladou různé dobroty - rajčata, žampiony, šunka, cibule, česnek atd. A nakonec se to celé nechá zapéct se sýrem. Prostě lahůdka, která právě teď poráží mé oblíbené fondue.

Občas si jdem zahrát volejbal, i když už je docela těžké dát dohromady lidi, není moc zájem. Většinou hrajem dva na dva, ale aspoň je nějaký sport. Mimoto jsme objevili vynikající lezeckou stěnu ve Frankenthalu. Sice je to 60 km od nás, vstupné je pro studenty a členy DAVu 7 eur, ale i tak se to vyplatí. Mají tam dokonce křesla, takže když padáte únavou, můžete se tam svalit a jistit spolulezce přímo z nich. Když jsme tam byli naposled, docela mě dožrala obsluha stěny. Jistila jsem Martina, který lezl nějakou sedmu, naštěstí toprope. Dávala jsem pozor, abych stíhala dobírat, Martin valil nahoru jak drak. Obsluha se ke mě přihnala a jala se cosi vysvětlovat. Střídavě jsem koukala nahoru na Martina a na toho chuja, který se nedal odbýt. Pochopila jsem, že chce abysme nechali poslední expresku cvaklou kvůli bezpečnosti. To jsem pochopila, ale on kéroval dál cosi s lanem, což jsem prd rozuměla. Jak jsme se tam tak dohadovali, Martin mezitím spadl. Byl už tak 10 metrů nad zemí, takže se nemohlo nic stát. Ale sjel o ty nedobrané dva metry lana, takže se už nemohl vrátit do cesty, poněvadž to byl převis jak hovado. Němce to vůbec nevyvedlo z míry a blekotal dál, magor. Když jsem lezla já, a Martin jistil, přišel jiný místní Němec a zas něco blekotal. Nechápu proč nám sdělovali "bezpečnostní opatření", když byl Martin nahoře. Těsně před tím jsme jim vyplňovali nějaký chytrý dotazník, kde se nás ptali kolik let lezem. Asi je mých 10 let málo, abych neměla ani tušení o bezpečnosti.

Další docela nepříjemná věc s němčourama byla koupě nového světla do našeho Fordu. Už jsem zmiňovala, jak jsem párkrát byla pro zaplacené světlo na jednom vrakovišti, ale tvrdili, že mám připlatit nebo to bude za dva týdny, možná. Už to byl skoro měsíc a tak jsme se opět vydali k těm povedeným kšeftsmenům. Tentokrát mi sdělili, že si mám připlatit ne 10 eur, ale 45. Vysvětlila jsem pánovi, že jsem tady už po páté a poté co mi několikrát slibovali, že zítra to už určitě bude, chci vrátit peníze. Nejdřív někam telefonoval a my jsme souhlasili, že zítra si pro to můžem zajet a příplatek bude jen 7 eur. Tak se i stalo, konečně máme světlo doma, už zbývá si jen zahrát na mechaniky a vyměnit to.

Jednoho dne nám na kolej přišel dopis od Studentenwerku, který spravuje naše byty. Byla to stížnost na náš prasečinec. Tomu se ani nedivím, měli jsme smeták a lopatku na stole, na kterém se jí. Je také výborný (Tobiho) nápad jít si v dešti začvachtat bos do bahna a pak to nahamtat dovnitř (a neuklidit jak jinak). Nebo u nás byl sice roztomilý pejsek, ale něco rozkousal a roztahal po celém bytě a nikdo to po něm už neuklidil. Moji spolubydlící jsou zkrátka prasátka. Studentenwerk nám dal týden na úklid a poté měla přijít kontrola. Pokud by se jim to stále nelíbilo, pozvou uklízecí firmu a tu my máme zaplatit. Uklidila jsem společné prostory a doufala, že si Tobi uklidí alespoň svojí koupelnu. Dva dny před zmiňovanou kontrolou si Tobi pozval jako obvykle "pár" kamošů a roztočili to. Většinou se bordel po kalbě neuklízí, Tobi buď na pár dní odjede s tím, že se to uklidí samo nebo se do toho dá tak po pěti dnech, kdy už to tam začíná smrdět. Večer před kontrolou jsem mu sdělila, že by po té kalbě mohl uklidit, koukal na mě jak jelítko, ale udělal to. Doposud nám nic oficiálního nepřišlo, tak snad nic platit nebudem.

Zpět nahoru

Sleduj novinky

Veržána na Facebooku Veržána na Google Plus Veržána na Twitteru Veržána na emailu

Naše kniha

Ze Strahova do NASA
Kniha o naší strastiplné cestě za americkým snem

Cestopisy

  • USA (2012-x) - o životě v Houstonu
  • USA (2010) - cestování po JZ Státech a ostrově Big Island
  • ŘECKO (2009) - cestopis o Aténách a ostrově Naxos
  • NĚMECKO (2006/7) - deník o životě v Německu, Švýcarsku a Francii
  • ITÁLIE (2005) - ferraty v Dolomitech, Lago di Garda a moře
  • RAKOUSKO (2005) - ferraty ve Wilder Kaiser a Mondsee
  • USA (2003) - životní lekce a splněný cestovatelský sen
  • ITÁLIE (2002) - dobrodružný stop do hor a k moři
  • ... více v sekci Cestopisy

Fotky

USA

VIETNAM

NĚMECKO

RAKOUSKO

ŠVÝCARSKO

FRANCIE

ŠVÝCARSKO a FRANCIE

ITÁLIE

ŘECKO

VELKÁ BRITÁNIE

  • ...a spousta dalších fotek

Moje projekty