Švýcarsko a Francie (Grenoble)

20.5.-26.5.2006

Podruhé jedu s Martinem ke švýcarsko-francouské hranici. Udělala jsem si výlet do Grenoblu za bývalým spolužákem.

V neděli ráno jsme měli u nás na Karlshofu sraz s nějakým Korejcem, který měl jet s námi do CERNu. 20 minut po původním čase setkání a Korejec nikde. Martin ho šel hledat po okolí a světe div se, po chvíli se oba objevili. Našel ho bloudícího u závory na příjezdové cestě ke koleji. Bydlí ve Wixhausenu (tam kde je GSI), tedy asi 8 km od Darmstadtu. Prý stopoval, protože nenašel autobus, který k nám jede. Aniž by uměl slovo německy, anglicky mluví dost špatně, ale dorazil. Jeho jméno jsem během představování nezaregistrovala, bylo to nějaké korejské bububu. Později jsme zjistili, že je to něco jako Hong Dong, ale když se to špatně vysloví, znamená to v korejštině "hovno". To má kluk docela blbý. Raději jsme ho začali oslovovat příjmením, jednoduše Lee.

Na stejných německo-švýcarských hranicích jako minule (u Basileje) si nás opět odstavili stranou a čekali jsme než si nás proklepnou. Báli jsme se, že budeme mít problém s tím rozbitým autem. Celník byl zvědavý jak stará babka na vesnici, kam jedete, co vezete... Piva? Kolik piv? Je to Radegast? Neřekl ani slovo, vrátil doklady a šel pryč. My jsme nevěděli, jestli máme jet nebo čekat dál. Raději jsme se zeptali. Když mě nedávno pokutovala policie v Darmstadtu a my jsme chtěli jen o půl metru popojet, abysme nepřekáželi provozu, chystali se na nás tasit zbraň. Každopádně se mnou přes hranice nikam nejezděte, celníkům se asi moc nelíbím a jsem na první pohled podezřelá osoba.

V hotelu na recepci nás žabožrouti zase pobavili - dostali jsme pokoj na jméno Krouta, nikoliv Kroupa. Náš korejský spolucestující si objednal pizzu a přišel se o ni podělit k nám na pokoj, šlechetný chlapec. Hned pak ale zmizel stejně rychle jako se objevil. Ráno jsme všichni tři jeli do CERNu, kluci měli celý den (a celý týden) nějaký zábavný programovací kurz, u kterého prý všichni spí. Já většinou sedím dopoledne v restauraci připíchlá na net, psala jsem resty do deníku, který právě čtete a studovala jsem chytré knížky. Jsem asi ve třetině bichle Myslíme v C++ (550 stran) a na 150té straně (z 1000) Mistrovství v C++. Obě pekně napsané, druhá vhodná i pro úplné lamy. V současné době celkem ovládám programovat procedurálně (starší způsob), tak jsem napsala i ten svůj program. Čeká mě lahůdka nejen C++, moderní trend objektově orientovaného programování. Na to se moc těším, i když je to už trochu jiná liga.

Odpoledne jsem vegetila na parkovišti u auta a vodnice byla opět nevídanou atrakcí pro všechny kolemjdoucí vědce, takového exota tu asi ještě neměli. Večer jsme pak nesmělého Leeho pozvali k nám a hráli jsme hry. Další den byl téměř na chlup stejný, kluci se celý den nudili na kurzu. Zajeli jsme na nákup, pořídili jsme si přístroj na přípravu Raclette, další tradiční sýrové pochoutky. Korejec Lee Martinovi prý říkal, že mluvíme dobře německy, my jsme ale nemluvili jinak než česky a anglicky. Asi si popletl češtinu a němčinu, takové podobné jazyky.

Můj bývalý spolužák Edel teď krátkodobě pracuje ve francouzském Grenoblu a mě napadlo se za ním vypravit. Uděláme nějaký menší výlet na hory, pokecáme a rozšíříme drby. Vyrazila jsem ráno, je to sice jen 160 km, ale u žabožroutů člověk nikdy neví. Kousek za Ženevou jsem zřejmě pobavila celníka haldou papírů na volantu (jakože plán cesty). Po pár kilometrech jsem se dostala pod Mont Saléve a objela jsem Ženevu pěkně kolem dokola. To mi přišlo nějak divné, protože spolehlivý plán Michelinu nic takového nenaznačoval. Jela jsem tedy dál podle značek na Grenoble. Cesta se tím prodloužila o více než 50 km, časově o hodinu a na těch jejich slavných poplatcích asi o 6 eur navíc - docela chytré značky. V Grenoblu jsem si ještě udělala takovou okružní jízdu, hlavně v centru, kde jsem hledala hotel, kde sídlí Edel.

Vyzvedla jsem ho a vydali jsme se do hor, ty jsou tady všude kolem. Stoupali jsme po stále se zužující silničce, protijedoucí by asi měli smůlu, až se cesta změnila v kamenitý tankondrom. Radši jsme to nechali stát a vyrazili k nějakým jezerům. Už první metry na nás útočili obří chuchvalce much. Dorazili jsme k rozcestníku, který ukazoval k jezerům ještě 2 hodiny a dle mapy slušné převýšení. Na stejné cestě bylo místo vzdálené asi jen 25 minut, proto jsme se rozhodli pokračovat tam a uvidí se. Mušince nás žraly za živa a tak jsem musela stále plavat kraula, abych je odehnala. Dorazili jsme na to bližší místo - bylo to tam napsané francouzsky, nevím co to znamenalo. Ale asi nic, protože tam nic nebylo. Edel si dal pivo a cígo a šli jsme zas dolu, protože bysme nestihli dojít až ke vzdálenějším jezerům.

Alternativní plán byl, že cestou z hor do Grenoblu zastavíme u nějakého pěkného výhledu a dáme vodnici. Cestou nás upoutala šipka - jezero 300 m. Super, berem křesílka a vodnici, jako správný pražský lufťáci a jdem hledat jezero. Cestička se rozdvojila, jedna větev končila po pár metrech v nějakém křoví a ta druhá ve vesnici po více než 300 metrech, žádné jezero. Další alternativní plán... Jedeme dál po úzkých uličkách, kocháme se super výhledem na místní velikány, ale nejde zastavit. A když jde, tak vidíme jen stromy nebo něčí stodolu. Nakonec jsme skončili v zatáčce, kde byl plácek přesně pro auto, vodnici, křesla a Edu. Tady jsme si užili pohodovou hodinku s relativně pěkným výhledem.

Zavezla jsem Edela zpátky do Grenoblu a vydala se jako obvykle s papíry na volantu do CERNu pro Martina. Dokonce se mi to povedlo trefit podle plánu. Na hotelu nás čekalo překvápko, pokoj byl otevřený a vevnitř přehozené postele, konferenční stolek atd. Nic se neztratilo, ale šla jsem si o tom popovídat s francouzsky mluvícím hoteliérem. Já na něj anglicky s klíčem v ruce, že pokoj nebyl zamčený. On francouzsky něco jako, no dyť jóo, my jsme potřebovali přehodit postele. Oki dobrá, ale proč jste pak nezamkli? No protože jsme potřebovali přehodit ty postele. Prostě Francouz - vždyť se nic nestalo, tak co řešíte... Žádné "exkusimoa" nebo tak něco. V pátek jsem zaujala své tradiční místo na CERNském parkovišti a odpoledne jsme vyrazili směr Německo.

Foto: Švýcarsko, Francie

Zpět nahoru

Sleduj novinky

Veržána na Facebooku Veržána na Google Plus Veržána na Twitteru Veržána na emailu

Naše kniha

Ze Strahova do NASA
Kniha o naší strastiplné cestě za americkým snem

Cestopisy

  • USA (2012-x) - o životě v Houstonu
  • USA (2010) - cestování po JZ Státech a ostrově Big Island
  • ŘECKO (2009) - cestopis o Aténách a ostrově Naxos
  • NĚMECKO (2006/7) - deník o životě v Německu, Švýcarsku a Francii
  • ITÁLIE (2005) - ferraty v Dolomitech, Lago di Garda a moře
  • RAKOUSKO (2005) - ferraty ve Wilder Kaiser a Mondsee
  • USA (2003) - životní lekce a splněný cestovatelský sen
  • ITÁLIE (2002) - dobrodružný stop do hor a k moři
  • ... více v sekci Cestopisy

Fotky

USA

VIETNAM

NĚMECKO

RAKOUSKO

ŠVÝCARSKO

FRANCIE

ŠVÝCARSKO a FRANCIE

ITÁLIE

ŘECKO

VELKÁ BRITÁNIE

  • ...a spousta dalších fotek

Moje projekty