Pracovní pohovory a návštěva Frankfurtu

3.1.-9.1.2007

Absolvovala jsem další pracovní pohovory. Zajeli jsme se podívat do Frankfurtu.

Pohovor u architektů měl nečekaně rychlý průběh. Měla jsem sebou notebook, abych mohla ukazát, jaké projekty jsem dělala. Připravila jsem si i pár dokumentů a co bych tak měla říkat. Jen k tomu jaksi nedošlo. Šéf mi nejdřív oznámil, že oni jsou architekti a že jediné místo, kde by byl potřeba stavař je ve Wiesbadenu. Je to asi 40 km daleko, takže bych to asi stejně nemohla vzít. Ale nic jsem neříkala, stále mluvil on. Vylezlo z něj, že mi vlastně nemůže nabídnout ani tohle místo, protože je třeba i zvedat telefony a mluvit plynně německy třeba s úředníky, kteří nejsou v tomhle směru tolerantní. Běželo mi hlavou, proč si mě sem vlastně pozval a psal, že mají zájem. V životopise i motivačním dopise píšu, že mám pouze základní znalosti Němčiny a zdokonaluji se postupně. Možná to přehlédl nebo si myslel, že to bude lepší. Až poté si ten životopis prohlížel a zjistil, že je to tam napsané. Prý je super, že umím dobře anglicky, ale... Chvíli jsme se bavili i o Americe, co jsem tam dělala a tak. Asi třikrát řekl, že je to velká škoda a byl konec. Tedy vůbec to nebyl nepříjemný rozhovor, šéf byl celkem v pohodě a nechoval se nijak povýšeně.

Ve čtvrtek jsme se rozhodli jet konečně do Frankfurtu, ale ne na prohlídku města, spíš nakupovat. S paní z Ebaye nešlo hnout, trvala na tom, že poštovné za vrácený svetr zaplatíme my. Ale proč bysme měli platit něčí chybu? Proto jsme vyrazili do významné nákupní ulice Zeil ve Frankfurtu poohlédnout se po novém svetru. Stačilo nasednout do vlaku S3 (zadarmo pro studenty TU) a za půl hodiny jsme vylezli z podzemí přímo uprostřed té ulice v centru města (vlak se ve městě stává metrem). Všude bylo hafo lidí, přestože byl všední den a obchodů taky nemálo. Na konci ulice se v dálce rýsovala fraknfurtská skyline (nejvyšší mrakodrap má s anténou asi 300 m). Ne nadarmo se Frankfurtu říká nejkosmopolitnější město Německa a svými mrakodrapy skutečně připomíná styl amerických cities. Ale nenechte se mýlit, najdete tady i klasické evropské historické památky - kostely, dómy, katedrály... Ten nejznámější frankfurtský dóm se dá zahlédnout také z Zielu (směrem kolmo k ulici).

Prošli jsme hodně obchoďů, vlastně skoro celou tu ulici, ale žádný svetr pro mě jsme nenašli. Vyjeli jsme skleněným výtahem v obchodním domě Zielgalerie až ke střeše. Na ní vedly schůdky a před námi se rozprostřela terasa s krásným výhledem na celou Frankfurter Skyline. Většina z těchto mrakodrapů je užívána bankami. Velkou část projektovali inženýři z firmy Krebs & Kiefer, kde jsem měla nastoupit. Jeden mrakodrap by měl být veřejně přístupný (Main Tower) a snad se dát vyjet až nahoru. Napíšu něco víc, až se tam vydáme jindy. Teď nebývá moc hezké počasí a dnešek nebyl vyjímkou, nahoře dost foukalo a občas trochu pršelo. Pokochali jsme se ještě pohledem na nejvyšší stavbu Frankfurtu - Europaturm (337 m), sloužící jako televizní věž, a mazali jsme dolů. Z vrchu jsme totiž zahlédli dole pod námi jeden outdoorový shop. A světe div se, měli tam na výběr i damské svetry, tož jsem si vybrala jeden superpullover s membránou. Od té doby jsem ho snad nesundala, líbí se mi čím dál víc a hlavně je v něm teplo. Naopak jsem odložila zimní bundu, už není třeba.

Další pohovor se měl konat zítra s tím, že mi Dr. Conradi dnes do večera potvrdí, kdy a kde se sejdem. Celý den nic a protože mám zítra volno, pili jsme a trochu kalili. Pozdě večer email s omluvou přece jen přišel a žádal mě o ranní pohovor. Ráno jsem byla trochu nevyspalá a moc jsem nevěděla, co mě čeká. Tenhle Dr. pracuje v TIZ Darmstadt (Technologie und Innovations Zentrum) hned vedle ESOC. Alespoň jsem věděla, kde to je. V popisu původního inzerátu bylo: práce s počítačem a komunikační talent (když jsem si to po těch pár pivech včera večer představila, musela jsem se smát, až doktor uvidí tu komunikaci). Konrétně tam bylo zmíněno předělávání fotek, práce ve Photoshopu (to by se asi zvládlo v pohodě) a pak nějaký Content-Management-System (nemám ponětí, co to je) a ještě zadávání dat pomocí Google Earth (hmmm).

S Dr. Conradim jsme se sešli v kavárně TIZ, kde proběhl celý pohovor opět ve velmi přátelském duchu. Nejdříve mluvil trochu on o tom projektu a trochu se ptal, jestli znám ten CMS a další věci. Přiznala jsem, že ne, ale snad nebude problém se to naučit. On s tím tak trochu počítal a vysvětloval k čemu to vlastně slouží - tedy CMS je obyčejný redakční systém, ale je free. Já blb, to mě mohlo napadnout, že je to tohle - sice s tím praktickou zkušenost nemám, ale aspoň vím k čemu to je. Tedy k tomu, aby uživatel mohl později psát na své webové stránky text aniž by znal kód HTML. Tenhle rozhovor začal německy a pak volně přešel do angličtiny (uff, já jsem byla šťastná jak blecha). Hodně jsme se totiž bavili o mě a co umím/neumím, co jsem dělala v práci a co teď ve škole. A to docela hodně konkrétně, protože tenhle doktor je taky technicky založený (má vystudovanou nějakou obdobu českého FELu). Zpočátku jsem to říkala německy, ale když už jsem mluvila o své disertaci, chtěl vědět jakou metodou - hmm, limit equilibrium method... Bavili jsme se i o tom proč ne metodou konečných prvků, se kterou má zkušenosti on. Dále o pravděpodobnosti a simulaci Monte Carlo a proč to neřešit deterministicky s konrétními čísly, ale pomocí vstupních funkcí o určité hustotě pravděpodobnosti atd atd. To se prostě německy nedalo. Proto to samovolně přešlo do angličtiny, já jsem získala jistotu a mohli jsme se bavit o všem. Od webových stránek firmy mého táty (kterými jsem se musela pochlubit) jsme se dostali zase k těm mostům, jak se to počítá atd. Zajímavý pohovor od začátku do konce... Z něj vylezlo, že potřebuje spolupracovníka na webové projekty, nejen webdesign a kód, ale i nápady, dále obsluha redakčního systému CMS a podobné věci. Možná se budu "muset" naučit psát zdrojáky v PHP - prý věří, že se naučím co bude třeba. Kladl důraz na to, že jsem technicky vzdělaná a mám chuť se učit. Vlastně tohle jsem vždycky chtěla zkusit, jen jsem neměla papír, že to mám vystudované. Dělání webů mě baví a tady bych se asi naučila spoustu věcí. Další výhoda, kterou zmínil, je pro něj fakt, že jsem z Čech. Německého webdesignera by těžko zaplatil a je to oboustranně výhodné. Nastínil i další možnou spolupráci, až budu muset zpět do Čech. Abych to zkrátila, bavili jsme se tak asi hodinu a dohodli se na začátek února. On zítra letí kamsi na konec světa a vrátí se až poté. Do konce února to pak musíme dodělat, takže bude asi hodně práce. Vypadá to velmi optimisticky, doktor na mě zapůsobil důvěryhodně. Já jsem se rozhodla dál už nehledat a pustit k vodě i zbývající dva pohovory (ani jeden nebyl podle mých představ) a počkat si na tuhle práci. Může se stát, že to nevyjde, přesto sázím vše na jednu kartu a nepopírám svou radost.

Úplnou náhodou jsem si začala emailovat s jednou Češkou z Odenwaldu (cca 40 km odsud). Jela jsem za ní na navštěvu k nim na vesnici Rimhorn. Zašli jsme do Höchst im Odenwald na kafe a dobře pokecali (jo, jako babky v důchodu). Nevěřila jsem, kolik toho máme společného. Vypadá jako hodná holka a já jsem byla ráda, že se po delší době někdo trochu zajímá, co my tady a jak se vede. Ona mi vyprávěla své životní osudy, docela síla. Šťastně se oženila a žije tu s manželem a dvouletým synem. Dohodli jsme se, že se nevidíme naposled a příště přiberem sebou i ty manžely.

Ještě bych měla poznamenat, že se s Martinem už bavíme pouze Německy (necelý týden) a já jsem zakázala jakékoliv výjimky. Po icq, po emailech, prostě kdykoliv - a někdy je to jak u dvouletých děcek: "eee...eeh...dieseee..." + lámání rukama. Ale je to sranda a mám pocit, že když to vydržíme, budem za chvíli mluvit jak nic.

Foto: Frankfurt am Main

Zpět nahoru

Sleduj novinky

Veržána na Facebooku Veržána na Google Plus Veržána na Twitteru Veržána na emailu

Naše kniha

Ze Strahova do NASA
Kniha o naší strastiplné cestě za americkým snem

Cestopisy

  • USA (2012-x) - o životě v Houstonu
  • USA (2010) - cestování po JZ Státech a ostrově Big Island
  • ŘECKO (2009) - cestopis o Aténách a ostrově Naxos
  • NĚMECKO (2006/7) - deník o životě v Německu, Švýcarsku a Francii
  • ITÁLIE (2005) - ferraty v Dolomitech, Lago di Garda a moře
  • RAKOUSKO (2005) - ferraty ve Wilder Kaiser a Mondsee
  • USA (2003) - životní lekce a splněný cestovatelský sen
  • ITÁLIE (2002) - dobrodružný stop do hor a k moři
  • ... více v sekci Cestopisy

Fotky

USA

VIETNAM

NĚMECKO

RAKOUSKO

ŠVÝCARSKO

FRANCIE

ŠVÝCARSKO a FRANCIE

ITÁLIE

ŘECKO

VELKÁ BRITÁNIE

  • ...a spousta dalších fotek

Moje projekty