Práce v oboru

21.11.-4.12.2006

Absolvovala jsem další byrokratické procedury. Svitla mi nová naděje - možná budu pracovat v projekční kanceláři na mostech.

Byrokracie na úřadě, ve škole stále nic...

Internet mi ve škole nefungoval ještě pár dní. Jela jsem vždy do školy, tam jsem zjistila, že s tím nikdo nehodlá nic dělat a jela jsem zase zpět na kolej. Asi po týdnu už jsem byla naštvaná a šla ke Gregorovi, jestli se na to alespoň nemůže podívat. Po pěti minutách přišel na to, že se musí akorát povolit někde přístup. Prý je třeba napsat jen email někam a oni to povolí. Ale možná to bude trvat další týden, klasika. Sice bylo uplně zbytečné sem celý ten týden jezdit a email mohl být už dávno napsaný, kdybych to věděla, ale to je tady asi normál. Ptala jsem se znovu Frithjofa na práci, bohužel se ještě nepodíval.

Našla jsem na webu pár nabídek na práci v oboru. Sepsala jsem motivační dopis, aktualizovala životopis a připravila jeden výkres jako ukázku mé práce. Dopis jsem zkonzultovala se Stefanem a Jozi od vedle a společně jsme ho opravili, aby to nebylo psané jak od děcka. A začala jsem posílat emaily potenciálním zaměstnavatelům. Nektěří měli v  podmínkách tzv. Lohnsteuerkarte. To je něco kvůli daním, abych neměla normální, ale studentské daně (tedy nejspíš, moc tomu nerozumím). Šla jsem na úřad do města na Grafenstrasse 30, kde by mi měli tuto kartu vystavit. Čekala mě zde docela slušná byrokracie. V přízemí žádná fronta nebyla, ale Martin si ty pracovní papíry zařizoval o patro výš. Vystála jsem si dlouhou frontu a úřednice mi sdělila, že se to zařizuje o patro níž. I když jsem jí říkala, že Martin tady byl před dvěma dny, arogantně mě poslala pryč. Dole mi vystavili tu kartu, ale zvláštní bylo, že vůbec nechtěli potvrzení o studiu, které jsem jim vnucovala. Nevím jak jinak prokázat, že mám nárok na studentské daně. Až doma jsem zjistila, že Martin má úplně jiný papír.

Další byrokratická záležitost se též řešila pár dní. Potřebovala jsem nový pas, proto jsem napsala do Frankfurtu na konzulát. Trvalo asi týden než mi někdo vůbec odpověděl. Poslali mě na konzulát do Bonnu, že ve Frankfurtu tohle prý nedělají. Psala jsem tedy do Bonnu, že bych se chtěla objednat, nikdo přes týden neodepisoval. Na nový pas je třeba udělat speciální biometrické fotografie, které stojí kolem deseti eur. Na webu konzulátu v Bonnu jsem našla, co vše je třeba k získání nového pasu. Mimojiné se zde psalo o té biometrické fotografii, že podmínky jsou velmi přísné a že to často vracejí. Ale jaké podmínky, to už tam nepsali. Jen že fotografie musí být opatřena datem pořízení, které nesmí být starší než půl roku. Klidně se tedy může stát, že mi tu fotku po čtyřech měsících vrátí (takhle dlouhá je čekací doba na pas v Německu). Zajela jsem do fotostudia, kde dělají biometrické fotografie. Sdělila jsem jim, že to má být na český pas podle jakési normy ICAO. Fotografka věděla jak se dělají ty biometrické fotky, ale tahle norma jí nic neříkala. A když jsem jí řekla o tom datu na fotce, koukala na mě jako bych byla padlá na hlavu. Mě to tedy taky připadá trochu přitažené za vlasy. Takže jsem jela zas domů zjistit co a jak. Žadné přesné požadavky jsem bohužel nikde nenašla. Martin nakonec musel zavolat na ten konzulát do Bonnu. Paní mu opět nesdělila žádnou novinu, jen to co bylo na webu a že podmínky na ty fotky jsou přísné. Ale jaké? To bohužel stále nevíme. Volali jsme tam ještě jednou a paní nám doporučila ať si ten pas uděláme raději v Čechách, že je velká pravděpodobnost, že nám to vrátí. Ok, takže budu byrokratizovat ještě v Čechách a po měsíci, až mi to udělají si proto prý můžu zajet do Čech (musí se to vyzvednout osobně).

Chodím podctivě na přednášky profesora. Dokonce mám občas chuť odpovídat na dotazy, které pokládá studentům na přednášce, jen ta slovní zásoba na to zatím není. Občas jsou to vážně triviality, např. jak se dostane maximum z funkce - něco jako derivace rovna nule? To si na stará kolena snad vzpomínám i já antimatematik a ty lamy na přednášce to nevěděli. Jinak sedím ve škole a celé dny čtu manuály k Fortranu (v tomhle programu budu programovat) a něco dalšího o programování. Doma jsem napsala podle návodu pár jednoduchých prográmků, tady na školním počítači to dělat nemůžu, tak jen čtu a čtu. Už mám za sebou asi 80 stránek ze 120ti stránkového anglického manuálu, ještě mám na stole jeden německý, do kterého se pustím potom.

Frithjof na mě s tou prací bohužel nejspíš zapomněl. Už je to celkem doba, co jsem se ho naposled ptala. Rozhodla jsem se tedy po pár dnech, že zajdu přímo za profesorem. Ze začátku, jak mě nechtěl přijmout, mluvil totiž o tom, že to není jen tak a že se studentovi musí zajistit např. i finanční podpora atd. Chtěla jsem se poptat, jestli je možné získat malý příspěvek a nemusí to být "zadarmo" - jsem ochotná pro něj případně pracovat. Ptala jsem se sekretářky, jestli má profesor deset minut času na jednu otázku, protože měl zrovna v kanceláři Frithjofa, něco tam řešili. Čekala jsem asi 20 minut na chodbě. Profesor vylezl a jen mi suše oznámil, že nemá vůbec čas, že možná za dva za tři dny. Ani se nezeptal čeho se to týká, jako by říkal, prosím tě běž už, nemám čas na ty tvé blbosti.

Nová práce - projekce mostů u prestižní firmy

Dva dny poté přišel email ze stavařské firmy Krebs und Kiefer, že je pro ně moje nabídka zajímavá a rádi by mě pozvali na pohovor. Dohodli jsme se na pondělí (za 4 dny) a já jsem tím pádem odložila návštěvu profesora s finanční otázkou na neurčito. A celé ty čtyři dny jsem se pečlivě připravovala na pohovor. Jejich webové stránky jsem se naučila skoro nazpaměť. Kdyby mi to vyšlo u téhle firmy, myslím že bych měla po starostech. Mohou se pochlubit více než padesátiletou historií a více než stovkou velkých projektů úplně všecho. Dělali např. skoro celou Frankfurt skyline (mrakodrapy), kromě toho dělají mosty, železnice, silnice, geotechniku, pozemní stavby, prostě vše, co má společného se stavebním inženýrstvím. Tady v Darmstadtu je centrála přibližně se 150 lidmi, jinak celkově mají po Německu dalších 8 poboček a 3 v zahraničí (Dubaj v Arabských emirátech, Tunis v Tunisku a Skopje v Makedonii).

Drtila jsem se na to jako blázen. Připravila jsem si, co říkat, přemýšlela jsem, na co se případně budou ptát. Hlavně jsem věděla spoustu věcí o té firmě. Zkoušela jsem hledat odborné technické výrazy týkající se mostů. Připravila jsem desky s mým jménem, uvnitř byla kopie diplomu, všechny zkoušky, životopis, další osobní údaje včetně data od kdy do kdy můžu pracovat atd. Začala jsem dokonce každý den koukat na německy dabované filmy, abych se trochu zlepšila.  

V pondělí jsem přes den ještě zdokonalovala připravenou řeč a odpoledne se vydala do jámy lvové. Ve vrátnici šestipodlažní budovy firmy mě ohlásili, že už jdu na ně :-) Vyjela jsem výtahem nahoru, kde mě nějaká slečna uvedla do zasedačky a tam jsem se seznámila se dvěma šéfy. Nejprve se mě jeden ptal, co vím o jejich firmě. Spustila jsem naučený výklad, kterým jsem je nejspíš docela překvapila. Bavili jsme se o projektech, které dělali a které se mi nejvíc líbí. Následoval další můj monolog, co jsem zač, proč chci dělat právě v jejich firmě. Jak jsem cca tři roky projektovala mosty v českých firmách a proč vlastně studuju geotechniku a ne mosty. Sdělila jsem jim, že chci získat zkušenosti z obou oborů, přestože jsou poměrně rozdílné. Získám tím více možností do budoucnosti a navíc táta má firmu s autorizací právě na tyto dva obory a je tady potenciální možnost, že za pár desítek let tu firmu třeba jednou převezmu. Tohle zdůvodnění také ocenili. Ptali se dále, ve kterém oboru bych chtěla dělat u nich, samozřejmě jsem zvolila mosty. Tahle práce se mi líbí a hlavně mám v ní nejen teoretické zkušenosti ze školy, ale i důležitou praxi. Začal mluvit druhý šéf mostař. Ptal se jaké přesně projekty jsem dělala - jaké stupně projektové dokumentace, co za mosty, podle jakých norem atd. To už bylo docela ostré téma, přece jen tohle jsem nemohla vzhledem k jazykovým možnostem dost dobře popsat německy (myslím, že by to bylo zajímavé i v češtině). Ale dost jsme se u toho nasmáli. Já jsem kreslila zjednodušené příčné řezy mostů, které jsem dělala a doprovázela to slovy - tohle je podélný ocelový nosník, tohle příčný... Na něm je betonová deska, která je jaksi spojená s těmi nosníky. Jo jasně, vy myslíte asi spřažený most, že? Hned pochopili, co tím myslím a celkem je pobavilo, jak to popisuju svou Kinder Deutsch. Poté jsem vysvětlila, že v Čechách máme různé stupně dokumentace, od studií a přednávrhů až po realizační projekty stavby, ve kterých je naprojektován každý šroubek mostu. Poté jsme se bavili o těch normách, ptali se jestli mám zkušenosti s Eurocodem. Říkala jsem jim, že jsme projektovali částečně podle evropských norem i podle českých. Protože samotný Eurocode se ještě nedá používat plně, vzhledem k tomu, že ještě není hotový, museli jsme to většinou kombinovat. Na tohle jsem se nepřipravovala, ale jakžtakž se mi to povedlo německy vysvětlit. Šéf mě překvapil, že u nich je situace stejná. Potom se ptal jestli mám zkušenosti se segmentovými mosty, prý byl v Čechách a hodně to tam viděl. S tím bohužel zkušenost nemám, ale zmínila jsem exkurzi s ČVUTem, kdy jsme pár takových mostů objeli. On říkal, že u nich se to moc nedělá, protože Němci se toho bojí a vše chtějí mít podložené výzkumy. A dokonce pochválil, že Češi jsou lepší mostaři než Němci. Nakonec jsme se bavili o penězích. Na otázku kolik, jsem řekla že si představuji něco kolem 10 eur na hodinu, ale nemám striktní podmínky. Souhlasili, tedy ze začátku jsme se dohodli na 8 eurech, ale prý běžně dávají studentům s titulem více než deset a po měsíci se dohodnem na zvýšení. To jsem ani nečekala. Dohodli jsme se na dvou pracovních dnech týdně. Oni se potom mezi sebou domlouvali, do které kanceláře mi nastěhují stůl a počítač. Ještě jsem se zmínila, že po vánocích budu mít i vlastní notebook, ale oni mě ujistili, že to zařídí oni a nebude to třeba. Nakonec se ještě vyskytl "malý detail" - oni nekreslí v Autocadu jako většina českých projekčních firem, ale v Allplan Nemetschek. Ale to se prý rychle naučím, dva dny si na to sednem a uděláme školení. Já jsem slíbila, že se na to taky podívám doma předem a zkusím se naučit sama pár věcí než půjdu naostro do firmy. Nakonec jsme vyplnili ještě nějaký formulář a hodinový příjemný rozhovor šéf zakončil slovy: udělala jste na mě velmi pozitivní dojem a budu se na Vás těšit příští týden zde ve firmě. Zařídí mi ještě to místo v kanceláři a tento týden napíšou email, kdy mám přijít.

Mám obrovskou radost, jak se mi to povedlo a že jsou spokojeni. Ani já jsem nečekala, že si s nima budu hodinu povídat hodinu německy o mostech a půjde to tak dobře. Ještě ten večer jsem se začala učit kreslit v programu, který používají. Byla jsem neskutečně šťastná. Tahle práce stojí za to nejen z hlediska peněz, ale hlavně mám možnost získat plno zkušeností, zlepšit konečně jazyk (doposud mám bohužel minimální šance používat němčinu). Měla bych do budoucna konexe a případně i šanci se sem po dodělání PhD vrátit pracovat. Anebo kamkoliv jinam, protože tahle prestižní položka v životopise by byla určitě velkým plusem při dalších pracovních pohovorech.

Zpět nahoru

Sleduj novinky

Veržána na Facebooku Veržána na Google Plus Veržána na Twitteru Veržána na emailu

Naše kniha

Ze Strahova do NASA
Kniha o naší strastiplné cestě za americkým snem

Cestopisy

  • USA (2012-x) - o životě v Houstonu
  • USA (2010) - cestování po JZ Státech a ostrově Big Island
  • ŘECKO (2009) - cestopis o Aténách a ostrově Naxos
  • NĚMECKO (2006/7) - deník o životě v Německu, Švýcarsku a Francii
  • ITÁLIE (2005) - ferraty v Dolomitech, Lago di Garda a moře
  • RAKOUSKO (2005) - ferraty ve Wilder Kaiser a Mondsee
  • USA (2003) - životní lekce a splněný cestovatelský sen
  • ITÁLIE (2002) - dobrodružný stop do hor a k moři
  • ... více v sekci Cestopisy

Fotky

USA

VIETNAM

NĚMECKO

RAKOUSKO

ŠVÝCARSKO

FRANCIE

ŠVÝCARSKO a FRANCIE

ITÁLIE

ŘECKO

VELKÁ BRITÁNIE

  • ...a spousta dalších fotek

Moje projekty