Party u Steffi, práce

3.-6.11.2006

Pařba u Steffi. Pracovní víkendový zápřah. Možná pro mě bude místo na institutu.

3.11.2006 - party u Steffi

Nějak jsem se naučila žít přes noc a ranní vstávání mi nedělá vůbec dobře. Když jsem se trochu zkulturnila, zazvonil na dveře jakýsi pán a hledal Veroniku Vaněčkovou. Byl to pošťák a přinesl mi balík. Ptala jsem se, jestli chce vidět třeba občanku. To prý není nutné a podal mi nějakou kalkulačku a na ní jsem vrhla digitalní podpis, hmm vychytávka. Přišel kufřík se sadou nařadí a vrtačkou, dárek od Deutsche Bank, za to, že jsem "doporučila" Martinovi, ať si u nich taky založí účet. Vůbec to nevypadá špatně, i když to bylo zadarmo, prostě užitečná věc do bytu. Za pár minut zazvonil Martin, kterého jsem očekávala původně. Dnes odjíždí do Švýcarského Cernu (nejede tam poprvé) obsluhovat nějaký velký detektor, na kterém se asi podílelo i GSI. Rozloučili jsme se u auta a já jsem se seznámila s jeho kolegou, se kterým tam stráví týden. Martina jsem vybavila fotopřístrojem, tak snad bude na co koukat, až se vrátí.

Jela jsem dokoupit něco k vodnici, s prodavačem už si tykáme, teda vlastně omylem. Já na něj spustím svoji jednoduchou němčinu a při tom zapomínám vykat a říkám normálně ty... Ale nic neříkal, je v pohodě a všimla jsem si, že taky říká "du" a ne "Sie". Dal mi dokonce nějakou pozvánku na sobotní akci ve Frankfurtu, kde se sejdou přívrženci dekriminalizace marihuany. Objednala jsem si nějaké tabáky, které tam neměli a nechala na sebe kontakt. Zajela jsem ještě do Toomu na tradiční páteční nákup jídla na týden a hlavně hodně piva na dnešní akci u Steffi. A musela jsem taky koupit tu hru Einfach Genial...

Když jsem se vrátila, čekalo mě přeqápko v podobě emailu z institutu. Tentokrát to nebyla odpověď na hlavičkovém papíře od samotného profesora, ale normální email od jeho asistenta Frithjofa. Psalo se tam stručně, že mi chtějí nabídnout místo na institutu a že mám přijít v pondělí. A prý doufá, že mám hotový Research Proposal (vědecký návrh na grant). Hehe, no to nemám ani náhodou. Vyčkávala jsem co bude, protože mi přišlo zbytečné psát něco podle 30-ti stránkového manuálu, když to stejně nikdo nebude číst. Oni to přesto chtějí, asi budu mít pěkný víkend... Nechci se předčasně radovat, ale vypadá to na lepší zítřky.

Dala jsem si vychladit piva a šla vedle ke Steffi na tu avizovanou akci. Zatím tam byl jen její přítel Young a ještě jeden kluk. Ale postupně přicházeli další a další lidi, už jsem si říkala, kam jdou, vždyť tu není k hnutí. Nakonec nás bylo v obývaku asi 20. Každý Steffi přinesl dárek, já bohužel nic, protože jsem vůbec netušila, že je to velká oslava (udělala poslední zkoušku na škole, čeká ji už jen diplom). No jsem hňupík, ale já čekala takovou normální kalbu, jako oslavu konce zkouškového. Rozhodla jsem se to napravit, ale nebudu předbíhat... Musím přiznat, že ze začátku jsem se trochu nudila. Seděla jsem vedle nějakého ultranudného Francouze, který často zíval a tvářil se otráveně. Neuměl německy, začala jsem se s ním bavit tedy anglicky, ale nebyly to žádné dlouhé rozhovory. Vymýšlela jsem témata hovoru a ptala se co dělá v Německu, prostě snaha se bavit o čemkoliv. Ale to hned skončilo jeho jednoduchou většinou jednoslovnou odpovědí a dál nic. On se neptal na nic, takže jsem se na něj vyprdla a byla jsem docela ráda, když vypadl domů. Pak jsem se postupně zapojila i já do všudypřítomných německých rozhovorů. Začala jsem se bavit s nějakou dredařkou, která byla už od pohledu free hippy a mě rozhodně nejsympatičtější. Měla prouhaté ponožky pestrých barev, piercing v obočí a krásné dlouhé dready. Bylo jí asi třicet (tři roky po škole) a teď dělá nějakou ekoložku, což ji hrozně baví. S tou jsem se bavila hodně dlouho, žádná angličtina, celou dobu německy. Já jsem jí rozumněla a neměla jsem problém jí říct, cokoliv jsem chtěla. Dokonce říkala, že mám i pěknou gramatiku. Díky tomu přišla řeč třeba i na češtinu a její gramatiku a já jí vysvětlovala německy jak se skloňuje u nás (no za střízliva bych to neřekla ani česky).

Šla jsem udělat vodnici a zabouchla jsem si klíče - já, pakoň. Zvonila jsem u nás jak na lesi, ale vzhledem k tomu, že bylo po jedné hodině ráno, nebyla moc šance. Myslela jsem si, že Nina spí nebo se jí nechce vylejzat kvůli nějakýmu magorovi z postele. Šla jsem kalit zpět ke Steffi...A znenadání Nina zaklepala na dveře a spolu s ní vtrhl dovnitř nějaký šílenec s pokřikem: "tak kdo je tady z Prahyyyyy?" Tenhle Petr přesně věděl, co jsme s Martinem zač, co studujeme a že jsme přijeli Mondeem. Prý zná toho Ostraváka (s Martinem se asi už viděl) a divil se, proč nepřišel k nim na kalbu. Ti magoři nakoupili asi za 3,5 tisíce chlast v Tescu a převezli to sem přes hranice, že si prostě trochu zapaří s českým alkoholem. Je to nějaká česko-španělská grupa lidí studujících na místní Fachhochschule. Martin dnes asi nepřijde, zrovna si dává trip někde ve Švýcarsku. Šli jsme na chvilku na tu jejich českou akci, já jen pozdravit lidi a pro český nakládaný hermelín. Když jsem se vrátila zpět, bavila jsem se s Youngem o našich současných vztazích, on o Steffi, já o Martinovi. Jak jsme se poznali a třeba kdo komu první sundal kalhoty :o) Prostě pohodová akce a mluvila jsem německy jako blázen!  

Asi ve tři ráno jsem ještě chtěla dát u sebe na pokoji Survivora na dobrou noc a to mě zrovna napadla básnička pro Steffi. Nevím čím to je, ale když mi v krvi kolujou jisté látky, mám nějak větší umělecké cítění nebo co a pak takhle vymýšlím. A kupodivu i druhý den ráno se mi to zdálo dobré. Poprosila jsem Younga o pár fotek Steffi a udělám jí přáníčko s tou básničkou ve Photoshopu a koupím nějakou čokoládu. 

4.-5.11.2006 - pracovní víkend

Víkend by se dal přirovnat ke zběsilému pracovnímu maratónu. Seděla jsem nad tím vědeckým návrhem od rána do noci oba dny. V manuálu jsem se mimo jiné dočetla, že grant není určen na vypracování doktorské práce. Což asi znamená, že nežádám oficiálně o grant, ale je to jen oficialita na úrovni našeho institutu. Jinak řečeno další divadlo, aby se to ve finále teatrálně zavřelo do desek, aniž by se na to někdo podíval. Část dokumentu byly nesmysly jako např. kolik zaplatím za cestování na konference, kolik za knížky, které to budou atd. Náklady, které se mě netýkají a kdyby jo, nemůžu si dovolit to tam psát. Asi největší práci jsem si dala s překladem té třetiny disertace, co už mám. Taky mě dostal rozpis časových intervalů, kdy co se má dělat. Takže moje jednoduché "dělat program" jsem rozmělnila do jednotlivých stádii asi takhle: 1) naučit se, jak dělat program, 2) dělat program 3) první výsledky programu 4) testování programu.  

6.11.2006 - pracovní místo na institutu

Při vstávání jsem měla pocit, že mě to zabije. Asi se není co divit, včera jsem to dodělala ve tři ráno. Byla jsem ráda, že si vezu zadek ve vyhřátém autě a nemusím se v té kose někam trmácet na bus. U fakulty jsem vyfoukla poslední parkovací místo německému frajerovi a běžela za asistentem Frithojem. Představil mě nějaké paní z katedry a ta nám dala klíče od mé budoucí kanceláře. Zatím tam nic není, ale požádala jsem o nějaký comp. Frithjof slíbil, že to zařídí a dokonce mi navrhl, že můžu s nima chodit na obědy. Ještě jsme probrali ten můj celovíkendový výtvor a odešel to dát profesorovi. Nakoukla jsem do kuchyňky a kolegové vedle měli otevřené dvěře na chodbu. Šla jsem se představit, nejdřív nechápavě hleděli. Jóoo, ty jsi z Prahy?, vzápětí pochopili a prohodili jsme pár slov. Vypadají v pohodě, oba (Stefan a Berenika) možná o trochu starší než já. Docela se těším na zbytek lidí na katedře.

Odpoledne, když už jsem byla doma, mi přišel email od Frithjofa, že počítač bude zítra snad v provozu. Užívala jsem si radost z toho, jak se to vyvíjí, hrála Einfach Genial a trochu se připravovala na zítřejší němčinu. A dopisovala tady ty resty.

Zpět nahoru

Sleduj novinky

Veržána na Facebooku Veržána na Google Plus Veržána na Twitteru Veržána na emailu

Naše kniha

Ze Strahova do NASA
Kniha o naší strastiplné cestě za americkým snem

Cestopisy

  • USA (2012-x) - o životě v Houstonu
  • USA (2010) - cestování po JZ Státech a ostrově Big Island
  • ŘECKO (2009) - cestopis o Aténách a ostrově Naxos
  • NĚMECKO (2006/7) - deník o životě v Německu, Švýcarsku a Francii
  • ITÁLIE (2005) - ferraty v Dolomitech, Lago di Garda a moře
  • RAKOUSKO (2005) - ferraty ve Wilder Kaiser a Mondsee
  • USA (2003) - životní lekce a splněný cestovatelský sen
  • ITÁLIE (2002) - dobrodružný stop do hor a k moři
  • ... více v sekci Cestopisy

Fotky

USA

VIETNAM

NĚMECKO

RAKOUSKO

ŠVÝCARSKO

FRANCIE

ŠVÝCARSKO a FRANCIE

ITÁLIE

ŘECKO

VELKÁ BRITÁNIE

  • ...a spousta dalších fotek

Moje projekty