Podpora z ČVUTu, Bergsport

26.-29.10.2006

Přišel dopis z ČVUTu, který by mi mohl zachránit krk. Zašli jsme se odreagovat na Bergsport. Hráli jsme Dostihy a sázky s Portugalcem.

Nejlepší zpráva dne a pro mě velká podpora přišla z Čech. Můj školitel doc. Pruška si sedl spolu s vedoucím katedry a naším fakultním koordinátorem Erasmus a zplodili dopis panu profesorovi. Myslím, že to napsali velice obratně a přitom korektně, je tam většina věcí, které pan profesor chtěl. Možná to bude stačit, možná ne. Ale já se cítím teď mnohem líp - nejsem v tom sama a dokonce pokud tohle nezabere, jsou ještě další možnosti. Profesor Vaníček od nás z katedry geotechniky na ČVUTu se s ním dobře zná, ale v těchto dnech byl zrovna někde pryč. A úplně poslední možnost je dopis od samotného prorektora ČVUT. Pana profesora jsem informovala emailem, že v nejbližších dnech mu dorazí dopis od mého školitele a poprosila ho, aby mi dal vědět, kdy se mám stavit, případně jak bude dál postupovat. Takže teď nezbývá opět nic jiného než čekat, ale nutno dodat, že tohle čekání je mnohem příjemnější než před pár dny.

Bylo třeba zajet koupit kartuše do ledlampy a brikety. Slečna na pokladně v Bauhausu, mě celkem dostala. Podala jsem ji svou platební kartu z ČR, ona si ji tak zvláštně prohlédla a usmála se na mě. Když mi podala papírek, řekla podpis prosím. Wow, to jsem nečekala. Prohodili jsme pár slov, příjemné setkání.

Večer jsme jeli poprvé na Bergsport, který se konal v Turnhalle. Je to ve stejné oblasti jako tenisová hala, tedy poblíž Hochschulstadionu v Lichtwiese. Jeli jsme s dostatečným předstihem, abysme tu halu našli. Přesto jsme tam dorazili o pět minut později, uřícení jako psi. Auto jsme zaparkovali u toho velkého stadionu, kde jsou i nějaké haly. Ale to nebyly ty pravé - Turnhalle je ještě o kousek dál (směrem na jih po Nieder-Ramstädterstr.), zde je i parkoviště přímo před halou. Abych omluvila naší neschopnost, nějaký správce nám poradil, ať jdem od stadionu pěšky, že je to do 100 metrů, no nebylo) Srazili jsme se s ostatními účastníky Bergsportu ve dveřích, každý měl šutry v ruce a běželi někam ven. Trenér Thomas Weisgerber nám sdělil, že za 15 minut zas přiběhnou, ať tam počkáme. Mezitím jsme si prohlíželi místní stěnu na lezení - není to nic světoborného, spíš taková tréninková zeď posetá chyty nevalné velikosti. V čase Bergsportu je možné se buď učastnit tréninku pod vedením Thomase nebo si zalozit podle chuti. My jsme měli dnes s sebou jen lezečky, je třeba vše kromně lana, to tam je pověšené a leze se stylem toprope. Potkali jsme tady i pár Erasmáků, včetně Tutora Heika, se kterým jsme kalili na party u Julie. Ti se nejprve trochu zapojili do tréninku, ale poté to raději vzdali a nacvičovali lezecký pohyb vzhůru.

Abych popsala samotnou přípravu pro (horo)lezce (Bergsport) - nejprve jsme měli kruhový trénink, který pamatuju ještě z dob komunismu, když jsme trénovali s Loko Teplice fyzičku na lyže. Jen to bylo všechno ve větším měřítku, modernější, vychytanější. Bylo asi šestnáct stanovišť a střídali se cviky "velká makačka" a poté protažení toho předtím makajícího svalu. A takhle nepřetržitě, střídání stanovišť asi po 75 sekundách, jednoduše hrála hudba a v ní se vždy ozvalo písknutí a to znamenalo škatulata batulata... Všichni byli poměrně hotoví a byl to docela záhul, ale to je přesně to, co potřebujem. Stanoviště šly popořadě tak, aby se postupně procvičily všechny svaly a aby nešly dvakrát za sebou třeba jen ruce apod. Prostě slušně vychytaný trénink. Když jsme dojeli to jedno kolo (včetně počátečního běhu uplynula asi hodina této dřiny), každý si připravil žiněnku sám pro sebe. A poslední půlhodinu jsme podle Thomase cvičili různé protahování, gymnastické cviky stylu kdo dá nohu za ucho a cviky náročné na udržení stability, kde bylo třeba opět trochu těch už unavených svalů. Po celou dobu Thomas buď předváděl cviky nebo chodil kolem nás všech (bylo nás tam asi 30-40) a říkal každému, co dělá blbě atd. Tenhle Bergsport se mi velmi líbil, na zlepšení kondice a jako průprava na lezení a chození po horách naprosto ideální. Několikrát zmiňovaný trenér Thomas (vitální prošedivělý, ale namakaný pán) vypadá jako horolezec ze staré školy a nejspíš velmi dobře ví jak vést tento trénink, asi několik let praxe?

27.10.2006 - Dostihy a sázky

Když jsme se s Martinem probrali, byli jsme líní si dělat něco k jídlu a rozhodli se pro snídaňo-oběd v Burger Kingovi - včera jsme makali, musíme ty kalorie trochu doplnit. A překvapivě jsme se docela nacpali - měli jsme menu, já s Whopperem a Martin s Big Kingem, dohromady obě asi za 9,5 eur (což není ani moc ani málo, prostě normál cena za oběd). Zarazilo mě, že na každém stole byl popelník a vedle dokonce rodiče hulili svým dětem pod nos.

Dále jsme měli v plánu tradiční páteční nákup v supermarketu Toom a stavili jsme se ještě v Bauhausu (pro těsnění do oken). Měli jsme nakoupené piva a chystali se na večer. Bylo několik možností jak ho strávit. Volejbal jsem zavrhla hned, protože se po včerejšku nemůžu hnout, aniž by to nebolelo. Ve Schlossu byla psytrance (!) party, asi jediná na dlouhou dobu tady v Darmstadtu. Tam se zas moc nechtělo Martinovi, tak jsme se rozhodli kalit doma. Všechno jsme měli připravené, hry, piva, vodnici... Vydali jsme se sehnat ještě nějaké lidi - slovenka Andrea, která mi slíbila dněšní konverzaci v Němčině se celý den neozvala a doma teď taky nebyla. Druhá slovenka Elen z IDEI tu není na víkend. Audrey tu též není, ani Damien... Jediný kdo byl v páteční večer na koleji byl Portugalec Alcindo.

Přemýšlěli jsme, co si zahrajem, nakonec jsme vybrali české Dostihy a sázky a celý večer se výborně bavili. I přesto, že tam nebylo jediné slovo anglicky, vysvětlili jsme Alcindovi o co jde a on už během hry dokonce předvídal, co se píše na kartičkách finance a náhoda. Stihli jsme sice jen jednu hru, ale za to jsme ji hráli až do půl čtvrté do rána. Chudák Alcindo musel vstávat na devátou, měli nějaký školní workshop.

28.-29.10.2006

Celý víkend se nic nedělo. Bohužel počasí bylo proměnlivé a plánovanou prohlídku Darmstadtu jsme museli opět odsunout. V sobotu jsem si hrála s nastavením Mirandy. Opustila jsem nadobro samotné ICQ, protože ho tady nikdo stejně nepoužívá a já jsem potřebovala něco, co dokáže komunikovat s uživateli ICQ, jabberu a MSN dohromady - to umožňuje právě Miranda. Díky tomu jsem se tentokrát už virtuálně mohla dohodnout s Elen na úterní kalbu resp. hraní her u nás ve WG. V neděli jsem se věnovala zvelebování mého pokoje na obydlený přítulný stav a večer jsem ostříhala Martina, byl už zas zarostlý jak Ezau, nebo to byl Ezop? :-)

Zpět nahoru

Sleduj novinky

Veržána na Facebooku Veržána na Google Plus Veržána na Twitteru Veržána na emailu

Naše kniha

Ze Strahova do NASA
Kniha o naší strastiplné cestě za americkým snem

Cestopisy

  • USA (2012-x) - o životě v Houstonu
  • USA (2010) - cestování po JZ Státech a ostrově Big Island
  • ŘECKO (2009) - cestopis o Aténách a ostrově Naxos
  • NĚMECKO (2006/7) - deník o životě v Německu, Švýcarsku a Francii
  • ITÁLIE (2005) - ferraty v Dolomitech, Lago di Garda a moře
  • RAKOUSKO (2005) - ferraty ve Wilder Kaiser a Mondsee
  • USA (2003) - životní lekce a splněný cestovatelský sen
  • ITÁLIE (2002) - dobrodružný stop do hor a k moři
  • ... více v sekci Cestopisy

Fotky

USA

VIETNAM

NĚMECKO

RAKOUSKO

ŠVÝCARSKO

FRANCIE

ŠVÝCARSKO a FRANCIE

ITÁLIE

ŘECKO

VELKÁ BRITÁNIE

  • ...a spousta dalších fotek

Moje projekty