Party u Julie

20.-22.10.2006

Byli jsme pozváni na akci k jedné Němce. Shánění tabáků do vodnice.

20.10.2006 - party u Julie

Čekala jsem do odpoledne na Martina až se vrátí z Wixhausenu, což je předměstí Darmstadtu. Tam se nachází institut GSI, kde pracuje na své diplomce. Dostává se tam asi dost komplikovaně - nejdříve na nádraží busem (13 minut), poté vlakem (6 minut) a pěšky do institutu (rychlou chůzí 20 minut). Poprvé pojedeme do lepšího supermarketu než je Penny, který výběrem potravin nestačí. Opět platí pravidlo, cestovat tam MHD jde, ale blbě. Rhönring (Kasinostrasse) je městský okruh, kterým jsme se dostali autem za pět minut k Pallaswiesenstrasse (druhá větší ulice vpravo), hned další odbočka doprava a po cca půl kilometru už jsme stáli na parkovišti supermarketu Toom. Já jsem byla ráda, že si konečně nakoupím zdravější jídlo (v Penny nic nebylo) tak, jak jsem byla zvyklá ze zličínského Tesca. Potřebovala jsem odpadkový koš (5 eur) a něco na sezení na tvrdou židli (deka za 4 eura) - tady to šlo bez problémů sehnat a dokonce jsem si mohla vybrat. Kromě těchto nezbytných věcí a jídla jsme koupili ještě piva Becks (šest třetinek za 3,5 eura, láhve jsou zálohované, každá asi na 15 centů) a nějaké chipsy na dnešní party.

Možná jsem se nezmínila, ale odepsala mi emailem jedna Němka Julie, se kterou jsem se díky vodnici seznámila na grilovací party Erasmu (v areálu sportovišť, v Hüttchen). Pořádala party na oslavu jejího přestěhování do nového bytu. Na přestupu u Schlossu jsme měli chvilku času, tak jsem udělala pár fotek (tma byla mým nepřítelem).

Julie má skutečně nádherný byt, sice ho obývá spolu s dalšími třemi lidmi, ale je doopravdy co "závidět". Za 220 eur včetně energie (my platíme 240 bez energie) má balkon s výhledem, koupelnu, to se snad nedá popsat (má tam dokonce i repráky propojené se soundsystemem z obýváku). Obývák i kuchyně mají také soundsystem, který se nemá za co stydět (vše propojené dohromady s centrálním počítačem). Fotky bohužel nejsou, protože se mi jako obvykle v kalící náladě nechtělo nic fotit. Julie nás hned po příchodu seznámila s hosty - zatím byli jen tři. Jeden z nich seděl u počítače a vybíral hudbu. Když se otočil, aby se s námi též seznámil, začali jsme se všichni tlemit - byl to Heiko (Erasmus Tutor), koukal na nás co tam děláme a my na něj, kde se tady vzal. S ním jsme strávili i většinu večera. A zařekli jsme se - žádná angličtina, za každou cenu budeme mluvit jen Německy. Heiko byl kdysi v Praze a ještě teď z toho byl nadšený a možná i díky tomu jsme se dobře bavili. Měl s námi trpělivost a když jsme nerozumněli, opakoval to jinými slovy a fakt jsme se celou dobu (asi 2,5 hod) bavili německy. Mezitím dorazila spousta dalších lidí, ale s těmi jsme nepřišli do řeči (jazyková bariéra tu pořád je). Heiko se docela slušně opil a když jsme od Julie všichni dostali lízatka, dělal s tím kraviny jako např. dvojsmyslné věci a učil nás, jak to říkat německy. Poté si k nám sedla ještě Julie, pokecali jsme jen chvilku (s vypitými pivy a únavou ta němčina šla hůř) a kolem půlnoci už jsme museli jet domů posledním busem. Byla to příjemná akcička, i když jsme museli tak brzo domů.

Foto: Marktplatz v noci

21.10.2006 - tabák do vodnice

Martin udělal asi kilo masa (za 3,5 eura), které jsme včera nakoupili - vystačilo nám to na celý den. Já jsem vyrazila do města shánět nějaký shisha shop, protože nám došel tabák do vodnice. Něco jsem našla na webu a jeden mi poradila Stefi. Ten jsem bohužel nenašla (měl být kousek od Luisenplatz) a ostatní v centru také za moc nestály. Většinou turecké obchody (je tady hodně asimilovaných cizinců), kde nebyl skoro žádný výběr. Kousek od Penny marketu (Dieburgerstrasse 15) se nachází obchod Bang Bang, kde mě mile přivítal mladý prodavač. Já jsem se naivně sháněla po tabáku Al Fakher, zde měli jen Nakhlu. Zase jsem se snažila mluvit německy a do toho se mi vloudilo anglické slovo. On hned volal na někoho dole a skutečně za chvilku přišel po schodech nahoru další milý člověk, se kterým jsem mohla ty tabáky probrat anglicky. Já jsem mu říkala, že značka Al Fakher je lepší než Nakhla, protože je vlhčí a tak nějak intenzivnější. On mi vysvětlil, že mají v Německu zákon, který omezuje množství glycerynu v tabáku (tedy jeho vlhkost) a nic vlhčího než Nakhlu v Německu nenajdu. Vzala jsem si tedy Naklácké tabáky - malé 50 g krabičky stojí 3,6 eur a velké 250 g jsou výrazně levnější (12 eur). On mi ještě vnucoval nějaké zvlhčovadlo (glyceryn + voda + med), prý je ta chuť pak mnohem intenzivnější a lepší. Já jsem si nedala říct, tabáky od Nakhly přece znám a jsou OK i bez nějakých vodiček navíc.

Doma jsem to pochopila. Vodnice totiž nešla zaboha roztahat a když se mi to maličko povedlo, motala se mi hlava jako po deseti pivech. Dým nebyl zdaleka tak hustý jako obvykle a vydrželo to kouřit jen pár minut. Pak to chcíplo, definitivně... Na nějakém německém fóru o vodnicích jsem se dočetla, že od roku 2004 tady skutečně platí zákon, který omezil vlhkost tabáku z původních 30 na 5 procent a to nejspíš bude důvod proč to nehulilo. Ve všech shopech jsem taky viděla nabídku té médové vlhké věci, takže je to asi nutno přikoupit (lahvička za 3-4 eura). Ale i tak tady vyjde tabák pořád stejně draze nebo levněji než u nás.

Večer jsme se chtěli jít podívat na Flohmarkt (bleší trh), který se koná každou sobotu na Marktplatzu (u stanice Schloss). Potřebovala jsem nějakou poličku na věci a závěs na okno, protože jsem tu jak ve výkladní skříni. Poličku mi půjčila Jozi (druhá spolubydlící Martina) a jeden ze dvou závěsů jsem zabavila Martinovi. Udělali jsme si luxusní letiště na zemi z obou matrací, tím že bydlí Martin vedle, není problém to přenést. Hráli jsme do noci Carcassone a koukali na Survivora...

22.10.2006

Potřebovali jsme vyprat. Martinovo spolubydlící mají pračku, jinak jsou tady na koleji asi za 1,5 eura (je třeba čipová karta vyzvednutá v Erasmus kanceláři). U Martina i u mě jsou šikovné stojany na prádlo, takže snad nebude problém ani praní ani sušení. Po celý zbytek dne jsme nikde nebyli. Já jsem psala web a připravovala materiály a dokumenty na zítřejší setkání s profesorem - bojíiim, bojim...

Zpět nahoru

Sleduj novinky

Veržána na Facebooku Veržána na Google Plus Veržána na Twitteru Veržána na emailu

Naše kniha

Ze Strahova do NASA
Kniha o naší strastiplné cestě za americkým snem

Cestopisy

  • USA (2012-x) - o životě v Houstonu
  • USA (2010) - cestování po JZ Státech a ostrově Big Island
  • ŘECKO (2009) - cestopis o Aténách a ostrově Naxos
  • NĚMECKO (2006/7) - deník o životě v Německu, Švýcarsku a Francii
  • ITÁLIE (2005) - ferraty v Dolomitech, Lago di Garda a moře
  • RAKOUSKO (2005) - ferraty ve Wilder Kaiser a Mondsee
  • USA (2003) - životní lekce a splněný cestovatelský sen
  • ITÁLIE (2002) - dobrodružný stop do hor a k moři
  • ... více v sekci Cestopisy

Fotky

USA

VIETNAM

NĚMECKO

RAKOUSKO

ŠVÝCARSKO

FRANCIE

ŠVÝCARSKO a FRANCIE

ITÁLIE

ŘECKO

VELKÁ BRITÁNIE

  • ...a spousta dalších fotek

Moje projekty