Kennenlern Wochenende - Wegscheide

14.-15.10.2006

Jeli jsme na poslední společný víkend s Erasmus studenty do Wegscheide.

Srazili jsme se na obvyklém místě - tedy na hlavním nádraží v Darmstadtu. Bylo nás o něco malinko méně než minulý víkend, ale pořád to bylo slušné stádo. Přestupovali jsme ve Frankfurtu, tohle město vypadalo z vlaku úžasně. Projížděli jsme kolem průmyslové části a v dálce byl downtown s mrakodrapy (skoro jako v Americe). Dorazili jsme do Wästersbachu, kde jsme dostali od členů IDEI pokyn k odložení batohů. Jak je již zvykem, nebylo rečeno proč, co se bude dít a jestli si třeba nemámě něco vzít s sebou. Byli jsme nahnáni do busu a odvezeni bez bagáže do 7 km vzdálené vesnice Bad Orb. Tady jsme dostali první info, že půjdem někam hodinu lesem. A jaký by to byl výlet, kdyby nebyl zahájen tradičním čekáním. Shromáždili jsme se před útulnými záchodky a čekali jsme až si jeden po druhém dojde do budky.

Už na okraji vesnice se cesta docela zprudka zvedala do kopce. Někteří echt sportovci zas funěli jak parní stroje a proto Markus (šéf IDEI) celou kolonu zastavil a začali se rozdávat malé Jägermeistery. Ty jsme hromadně vyexovali a vzali si pro jistotu ještě do zásoby - tady člověk nikdy neví, kam a jak dlouho se půjde. A funělo se dál do kopce... Vtip byl v tom, že nám nikdo neřekl, že své batohy uvidíme až na ubytovně (Jugendherberge Wegscheide), kam jsme měli namířeno. Takže jsme šli do toho kopce nabalený jak pumpy (ráno byla zima) a teď z nás lilo a nebylo kam ty věci dát, byli jsme tím ověšeni jak vánoční stromky. A co myslíte, kde zůstala láhev s pitím?

Cesta vedla pěkným lesem, který jsme si prohlédli trochu víc než jsme chtěli - zabloudili jsme. Ale nakonec se vše v dobré obrátilo a my jsme se pár kilometrů (spíš pár stovek metrů?) vrátili na tu správnou cestu. Areál Jugendherberge Wegscheide byl uprostřed lesů a kolem pěkná příroda. Spát se dalo v několika budovách, v jedné byla navíc jídelna, v další dokonce místnost pro party. Navíc tady je možnost provozovat sporty: stolní tenis, fotbal, basket, beachvolejbal, pozemní hokej atd. Ani k jednomu jsme se bohužel nedostali. Tohle místo nejspíš používají Němci pro školy v přírodě a pobyty dětí i k rekreaci turistů - líbilo se mi tam.

Hned po příchodu jsme dostali šampáňo na přípitek a nějaké slané tyčinky, příjemné překvapení. Šli jsme se rozdělit na pokoje, my jsme si pochvalovali, že budem na osmilůžáku sami a dokonce na letišti. To až do té doby než začal hrát discoshit vedle v místnosti pro party. Radši jsme se zbalili a šli si najít volný flek v jiné budově (byli jsme se třemi Brazilci a třemi Frantíky). Poté jsme se nacpali obědem, každý kolik chtěl.

A přišla na řadu soutěžní část. Byli jsme rozděleni do družstev po osmi lidech. V první soutěži se běželo z kopce k prvnímu stanovišti, kde se dal na ex panák. Běželo se dál dolů a na druhém stanovišti se musela desetkrát oběhnout plechovka (při tom se jí muselo dotýkat rukou). Takže po deseti takových zamotáních a panáku se běželo zpět nahoru na předání štafety dost těžce a mnohdy se lidi zaryli hluboko do trávy :-) Tohle byla docela sranda, každý se motal, jako by vypil deset piv. Následovala soutěž v nošení pinpongového míčku na lžíci. Poté docela hloupá soutěž - 4 lidi stáli v kruhu a byli svázány každé jejich dvě nohy dohromady. Nejdříve se hodně dlouho čekalo než se to odstartovalo (muselo se dostat asi 50 metrů dál, kdo dřív, vyhrál) - mě se ta svazovací páska zařízla do holeně. A tak jsme takhle stáli jak trubky svázaný (já zaříznutá) a čekali jsme na povel. Výsledkem naší skupinky bylo hodně pádů - když se dvě kolena naproti sobě potkají, je to celkem hnus. Každý pád navíc znamenal zaříznutí pásky do nohy. Jeden borec z naší čtveřice nějak nedokázal držet rovnováhu a řešil to tak, že se opřel o mně, takže další držka na zem. Dal tomu ještě korunu, když mě trefil svojí hlavou přímo do piercingu. Výsledek této zábavné soutěže bylo pošlapaní, odření, zvrknuté nohy, omlácená kolena a pusa plná krve od děravé dásně. Pro IDEU možná velká legrace, já jsem byla docela zpruzená, že někdo vymyslel takovou pakárnu. Další soutěže nebyly o moc zábavnější a nebyla jsem jediná docela znuděná. Měli jsme kreslit mapu Německa, poté napsat poemu o spolku IDEA, vymyslet jak se vtipně vyfotíme, jít každý solo zpívat karaoke (uf to mě jakýmsi zázrakem minulo)... Další soutěž - deset lidí stálo za sebou a mezi nimi byly nafukovací balónky. Mělo se probíhat za členem IDEI, který nás vedl přes židle, stoly atd. a nesměly nám ty balónky padat. Zase trochu nuda, přišlo mi, že nejvíc se bavila IDEA jak tam pobíháme jak slepice na povel. Poslední soutěž byla též do detailu "promyšlena" - dva lidé seděli naproti sobě u stolu se zavázanýma očima. Takhle sedělo u dlouhého stolu několik dvojic. Úkolem bylo nakrmit se vzájemně poslepu nějakou příšerně sladkou cukrovinou (po těch pivech, co jsme pili celý den to bylo na po***). Možná to byla sranda na kameru, ale ne moc pro nás. Celou dobu jsme totiž seděli jak trubky se zavázanýma očima a čekali, kdy na nás přijde řada. Já jsem se s klukem naproti dohodla, že si to vzájemně dáme před sebe a pomalu to sníme. Nechtěla jsem mít čokoládu se šlehačkou až za ušima a hlavně všude na hadrech, což většina lidí pak měla. Ale naše domluva byla naprd, protože nastavená ruka kolegy mi byla nacpána až do krku. Ten kluk mi říkal, že mu ji schválně strkali, aby mě zprasil co nejvíc. Byli jsme pak docela rádi, že to bylo poslední co jsme "museli". Trochu mi nesedlo, že jsme do toho byli zapojeni všichni ať už se bavíme nebo ne. Chvílemi to vypadalo, že je to vlastě jen zábava pro IDEU - my jsme většinou neměli možnost se vidět a pobavit se, nebo jsme jen někde běhali jak ocasové...

K večeři jsme dostali grilované párky s přílohou, tím se trochu vylepšila nálada. Plusem na kontě IDEI bylo obstarání velkého množství piv za vynikající cenu (75 centů/ks), trochu naivně nám však sdělili, že si máme brát každý kolik chce a psát si sám čárky. To nemohlo moc dobře dopadnout... Už během soutěží nás upozorňovali, že neděláme čárky a že už spousta piv chybí. Po vydatné večeři následovaly nějaké proslovy a divadlo vyhlašování soutěží. Toho jsme se raději neúčastnili a dali si venku v klidu vodnici. V party Raumu se pak kalilo až do rána na discoshit - dokonce jsem tam vydržela chvíli i já. Zpívalo se karaoke jednotlivých soutěžních skupin jen tak pro zábavu, což byla celkem sranda. Jinak jsme večer moc nových lidí nepoznali, resp. nebavili se. Jen s francouzským architektem Guillaumem, který z toho všeho měl podobný pocit jako my a ještě s Portugalcem Alcindem. Je škoda, že se všechny národy hodně bavili spolu svými jazyky. My s Martinem jsme utvořili též svou skupinu celých dvou lidí a bavili se česky.

Bohatá snídaně byla v příjemných 9 hodin ráno. Po ní se všichni shromáždili k zaplacení svých načárkovaných piv. Polehávali jsme u boudy, kde se čekalo až do odpoledních hodin. Pochopitelně se vyskytl problém, že si někteří nenačárkovali správný počet svých piv - na necelou stovku lidí chybělo přes sto piv. Šli jsme stejnou cestou lesem zabarveným do podzimních odstínů - Martin hodně fotil, já jsem si příjemně pokecala s Alcindem o životě u nás a u nich v Portugalsku. 

Tenhle víkend mě docela zklamal, dovedu si představit lepší víkend za 35 euro, které jsme zaplatili. Po pravdě řečeno mě zítřejší závěrečná Erasmus party vůbec neláká. Pozitivní na tomto výletu byla pěkná podzimní příroda, slunečné počasí, dobré pivo i jídlo a ochota IDEI něco pro nás dělat (i když tohle se podle mě moc nepovedlo).

Foto: Kennenlern Wochenende - Wegscheide

Zpět nahoru

Sleduj novinky

Veržána na Facebooku Veržána na Google Plus Veržána na Twitteru Veržána na emailu

Naše kniha

Ze Strahova do NASA
Kniha o naší strastiplné cestě za americkým snem

Cestopisy

  • USA (2012-x) - o životě v Houstonu
  • USA (2010) - cestování po JZ Státech a ostrově Big Island
  • ŘECKO (2009) - cestopis o Aténách a ostrově Naxos
  • NĚMECKO (2006/7) - deník o životě v Německu, Švýcarsku a Francii
  • ITÁLIE (2005) - ferraty v Dolomitech, Lago di Garda a moře
  • RAKOUSKO (2005) - ferraty ve Wilder Kaiser a Mondsee
  • USA (2003) - životní lekce a splněný cestovatelský sen
  • ITÁLIE (2002) - dobrodružný stop do hor a k moři
  • ... více v sekci Cestopisy

Fotky

USA

VIETNAM

NĚMECKO

RAKOUSKO

ŠVÝCARSKO

FRANCIE

ŠVÝCARSKO a FRANCIE

ITÁLIE

ŘECKO

VELKÁ BRITÁNIE

  • ...a spousta dalších fotek

Moje projekty