Pryč ze squatu

10.10.2006

Konečně se stěhuju do nového bytu.

Dnes mě čeká náročný den - mimo obvyklé schůzky Erasmus Experience days opět otravování na úřadě kvůli bydlení. Nejdříve jsem byla v kanceláři u nás na Karlshofu, poté jsem šla do Erasmus Büro k Frau Astheimer jestli nemá náhodou volný byt. Prý se u mně ve squatu ještě nestavil Tutor, aby se na vlastní oči přesvědčil, jak to tam vypadá a nemůže tedy nic udělat. Volala Lowerymu, co se mnou a bavili se o tom, že prý si vymýšlím a chci pryč jen abych byla blíž k Martinovi a podobné hovadiny. Paní Astheimerová mu říkala, že to není ten pravý důvod a chci pryč kvůli špíně. Jsem unavená ještě z víkendu a moc mě nebaví poslouchat ten potupný rozhovor. Frau Astheimer mě ale velmi mile překvapila - mám jít k Lowerymu a prý mi přidělí nový byt. Jsem na to zvědavá a zároveň se trochu obávám nepříjemného výslechu. Vystála jsem si tradiční frontu na Studentenwerku a Herr Lowery mi velmi strohým rozhovorem sdělil čísla šesti pokojů, které si mám prohlédnout a přijít říct, pro který jsem se rozhodla. Překvapivě je tam i číslo bytu hned vedle Martina, tedy možnost, kterou jsem jim nabízela na začátku - aby mi přenechali volný rezervovaný pokoj dokud nepřijede student, pro kterého je to rezervované. Wow, celá nadšená běžím za naší skupinou oznámit Peerovi, že dnes asi nepřijdu. Ten mi jen dal nějaký formulář, ať si ho vyplním a přípravu na zítřejší Sprachtest (jazykový test pro rozdělení do skupin). Pádím rychle na kolej, abych se stihla vrátit k Lowerymu pořed 12tou hodinou a stihla se přestěhovat ještě dnes. Jinak bych musela čekat další dva dny na konzultační hodiny.

Zkoukla jsem asi 4 možné byty jen zvenku oknem, protože jsem nikoho nezastihla doma. Šla jsem do kolejní kanceláře, kde byl jen Hausmeister nemluvící anglicky. Vysvětlila jsem mu horko těžko německy, zda by se mnou nezašel alespoň na nějaké pokoje jen to omrknout. Tenhle celkem arogantní pán mi sdělil, že nemá vůbec klíče. Dost nepříjemně se vyptával, proč to chci vidět a co je špatného na mém pokoji. Prý tam je všechno v pořádku, haha... Těch Hausmeisterů tam sedí asi pět a většinu času se vykecávají a hulí jednu za druhou před kanceláří, proto asi nemají čas. Okukovala jsem ještě jednou důkladně zvenku byt vedle Martina a nakonec jsem ukecala toho prudícího Hausmeistera, aby ušel těch dvacet metrů naproti a otevřel mi byt k nakouknutí. Neměla jsem moc čas to pořádně prohlédnout, ale vypadá to tam mnohem líp, podle Hausmeistera prý stejný pokoj jako mám teď, vtipálek. Poprosila jsem ho, jestli bych mohla odpoledne přijít se smlouvou, aby mi dal klíče. Zabručel, že je tu do 4 a zmizel.

Běžím opět na Studentenwerk za Lowerym, kde mě čeká opět dlouhá fronta. Těsně před koncem konzultačních hodin jsem absolvovala arogantní a pohrdavý rozhovor. Ááá, vybrala sis pokoj vedle svého přítele, hmm, velmi zajímavé. Odpovídám, že je to celkem logické a ten pokoj je velmi pěkný, tak proč bych si vybírala jiný byt někde daleko. On se zase ptal, jestli to nebyl náhodou ten pravý důvod k výměně pokoje jakoby neviděl ty fotky squatu, co jsem mu poslala. Prý zná dobře člověka z mého bytu a ten mu říkal, že to ze začátku bylo trochu horší, ale už je to OK. Všechno jsem raději odkývala a naznačila, že je tam stále smrad a špína i přesto, že je nový závěs v koupelně a mám novou postel. Nakonec mě poslal do dveří vedle k jiné paní, abych podepsala novou smlouvu.

Běžím zpět na kolej do kanceláře, ve dveřích potkávám Hausmeistera. Než jsem stihla cokoliv říct, procedil mezi zuby, že je teď pauza a žádné konzultační hodiny. Přišla jsem po pauze, ale bylo zamčeno. Naštěstí je od Martina vidět ke kanceláři a já číhám, až vylezou ven na cigáro, abych tam mohla hned naběhnout a ukončit tohle trapné běhání sem a tam. Nastala moje chvilka, Hausmeister byl neskutečně nasr*ný, že ho vyrušuju při kouření a mlel furt něco o tom, jestli je to tak nutné a nepočká to do zítra. Dělala jsem, že nerozumím a poslušně kývala s vyděšeným výrazem ve tváři. Přidělil mi vytoužený klíč (ten který dopoledne "neměl") a zítra brzo ráno chce mít staré klíče na stole.

Jsem neskutečně šťastná, že mám nové útočiště. Byt je oproti squatu velmi útulný a tak "normálně" čistý. Koupelna a WC se zdají být v pohodě, nemusím mít obavu, že tu něco chytnu. A navíc je tady výhoda, že můžu kdykoliv za Martinem. Potkala jsem první spolubydlící (ze 4) - Němku Ninu. Sice se nechtěla pouštět do žádného většího rozhovoru, ale byla milá a spíš nesmělá. Sdílím s ní společnou koupelnu dole v bytě, hned vedle mého pokoje. Jsem sice hodně unavená, ale musím se pustit do stěhování všech krámů, abych to do rána stihla. Mezi těmi všemi krabicemi co jsem nosila do nového bytu jsem potkala Stefana, Němce z horního pokoje našeho WG. Přivítal se se mnou docela vřele, mluví strašně rychle německy, no aspoň se něco naučím. Poslední spolubydla se jmenuje Tobias, vypadá taky jako milý člověk. Skočili jsme s Martinem o patro výš za adminem kvůli zprovoznění internetu (je tu 100 MB síť jako na SH) a ptali se jak je to s místním DCčkem. Prý tu možná je, ale on o tom nic neví. Za hodinu už fungoval net bez problemů.

Stěhovala jsem až do noci, při poslední vynášce věcí ze squatu jsem potkala spolubydlícího Fina Beckera. Loučila jsem se s tím, že jdu odsud pryč, protože chci být blíž Martinovi a hlavně kvůli špíně. Celkem příjemně jsme pokecali, on říkal, že z toho humusu z koberce chytil nějakou nemoc. Radila jsem mu, že jako Erasmus student by měl teď šanci získat jeden z těch pěti pokojů. Jemu se moc nechce stěhovat a říkal, že jeho těhotná kamarádka s přítelem bydlí na horším pokoji než my, to asi musí být teprve mazec. Martin mi udělal k večeři výborné steaky a v jednu v noci jsem padla šťasná a totálně vyčerpaná do svého pelíšku v novém pokoji.

Foto: Nový byt

Zpět nahoru

Sleduj novinky

Veržána na Facebooku Veržána na Google Plus Veržána na Twitteru Veržána na emailu

Naše kniha

Ze Strahova do NASA
Kniha o naší strastiplné cestě za americkým snem

Cestopisy

  • USA (2012-x) - o životě v Houstonu
  • USA (2010) - cestování po JZ Státech a ostrově Big Island
  • ŘECKO (2009) - cestopis o Aténách a ostrově Naxos
  • NĚMECKO (2006/7) - deník o životě v Německu, Švýcarsku a Francii
  • ITÁLIE (2005) - ferraty v Dolomitech, Lago di Garda a moře
  • RAKOUSKO (2005) - ferraty ve Wilder Kaiser a Mondsee
  • USA (2003) - životní lekce a splněný cestovatelský sen
  • ITÁLIE (2002) - dobrodružný stop do hor a k moři
  • ... více v sekci Cestopisy

Fotky

USA

VIETNAM

NĚMECKO

RAKOUSKO

ŠVÝCARSKO

FRANCIE

ŠVÝCARSKO a FRANCIE

ITÁLIE

ŘECKO

VELKÁ BRITÁNIE

  • ...a spousta dalších fotek

Moje projekty