Welcome Grill im Hüttchen

6.10.2006

Opět lítám kvůli bydlení po všemožných lidech, kteří by mohli pomoci. Grilovačka s Erasmus studenty se celkem povedla.

Ráno se opět opakovala situace ze včerejška - šla jsem na Studentenwerk. Frau Stefan mě moc nepotěšila, zavolala si mistra Loweryho, co prý se mnou. Ten se usmíval a ptal se jestli jsem konečně spokojená, mám prý novou postel a uklizenou kopelnu (aha tím myslel nový závěs, ale humus na podlaze asi neřeší). Ano jistě, opravená postel, na které se dá spát je super to jo. A co to ostatní? Sedím na židli obalené papírem (nemám odvahu sedět na tom humusu), na koberec se štítím vstoupit jinak než v botech, sprchovat se chodím v botech, bordel všude, hmm... Možná je to problém lidí tady, že je jim prostě jedno, že tu nemaj čisto a hygiena jim nic neříká. Tak sem prý někohou pošlou se podívat (asi si myslí, že si jen vymýšlím) a pošlou dopis spolubydlícím, že mají uklidit, jinak je vyhodí. Tak to je super - ti se na mě naserou, že jsem to "práskla". Nejsem jejich matka, abych jim říkala - to musíš uklidit, zlatíčko, ne tohle je špatně uklizené, udělej to líp. To je jejich problém, já jen chci vyměnit pokoj. Zaplatila jsem deposit a parkování a tím to skončilo.

Naše skupina zatím sledovala film v jedné učebně. Zavolala jsem si ven Peera a poprosila ho, zda se mnou půjde za Frau Astheimer. Ta mi též řekla, že nemůže nic udělat, že nemá volný pokoj. Prý mi tam někoho pošle se podívat a příští týden se pokusí to řešit. Nechápu proč ty volné rezervované pokoje nepůjčí do té doby než jim tam někdo přijede nebo prostě jednoduše nepřehodí tu rezervaci na můj pokoj a zatím to nedají do pořádku. Prý budou čekat do konce měsíce, jestli jim nepřijede někdo na rezervovaná místa a pak mi možná něco dají. No mám obavu, že moji spolubydlící jednou naoko uklidí pod hrozbou vyhazovu, přijde sem kontrola, řekne že je to ok a za dva měsíce tady budu opět řešit humus. Nevím jestli teď začít vybalovat ty krabice v pokoji a něco uklízet. Ještě následovala zvláštní situace. Do kanceláře Frau Astheimer přišel nějaký Američan, že jeho pokoj je hrozný atd. Ovšem bydlí na Nieder-Ramstädter-Strasse, což je o dost lepší kolej. Američany dávají sem, protože ti by Karlshof nemuseli vůbec rozdýchat. Frau Astheimer mu sdělila, že si má koupit dvě noci na ubytovně a pak že ho dá jinam. Trochu trapná situace, nejspíš jsem jen někdo z východu a Američan je z vyspělé země a potřebuje pomoc hned.

Šla jsem dokoukat film k naší skupině, i když jsem to moc nevnímala. Začínám z toho mít pěknou depku. Připadám si jak někde v Turecku a ne ve vyspělé zemi. Asi jsem očekávala lepší standard než na strahově a jsem zklamaná z toho, že je to ještě horší, i když se to dá přežít. Vyplnili jsme nějaké formality, dostali kartičku Semester Ticket a povídali si o nadchzázejícím víkendu.

Dnes večer je grilování a kalba pro Erasmus studenty pořádáná IDEOU. Tam se celkem těším, aspoň se odreaguju, začíná mi to lézt docela na mozek... Dorazili jsme na sraz do Schlossu, kde byl zatím jen jeden člověk. Postupně se ale přitrousilo hodně lidí a celá početná grupa se přepravila tramvají směrem na Lichtwiese, kde je Hochschulsportzentrum a v lese (ve sportovním areálu) je Hüttchen, kde se koná dněšní akce. Je to taková menší "bouda" se soundsystémem (DJ hrál zpočátku celkem pohodový housík a poté samý discoshit. Tou boudičkou se prošlo skrz a zde byl plac se stoly a dvěmi velkými grily, kde už se připravovalo maso pro stočlenou skupinu erasmáků. Vše bylo kryté střechou, takže byla jen trošku zima.

Kalba se začala pomalu rozjíždět, my jsme seděli s Martinem u stolu s Francouzskou a neuvěřitelně ukecaným Portugalcem z jeho skupiny, s Francouzem z mojí skupiny a nějakými Španěly. Většina konverzace zatím probíhala v angličtině. Naše vodnice je celkem dobrým seznamovacím prostředkem - postupně se u nás střídali lidi, kteří chtěli ochutnat a dávali jsme se do řeči. Poznala jsem nějakou Němku Julii, se kterou se dalo výborně bavit. Čím více piv jsem vypila, tím víc jsem mluvila. Jakobych byla v hospodě na Strahově s kamarádama. A dost mě překvapilo, jak jsem samovolně přecházela z Němčiny do Angličtiny a naopak, protože mi lezly do hlavy německé výrazy a anglicky jsem si už vůbec nemohla vzpomenout. Takhle jsem pokecala ještě s jednou Maďarkou, která je členkou IDEI. Nezapomněla jsem zmínit své problémy s ubytováním - ona je taky z Karlshofu a mám na ní kontakt. Poté si ke mně přisedl samotný šéf IDEI, mluvili jsme o všem možném a v otázce bydlení mi dával nějaké rady (většinu už jsem zkoušela), ale slíbil, že napíše někam email. Bavila jsem se i s Američanem z naší skupiny, který byl ráno u Frau Astheimer kvůli špatnému pokoji. Překvapil mě polsko českými větami (narodil se v Polsku), kecali jsme chvíli i o Chicagu, odkud je a kde jsem i já strávila asi čtvrt roku svého života.

Španělé vedle u stolu hráli velmi hlasitou a vtipnou hru. Postupně kolem dokola každý vylezl na stůl, udělal taneček, chytil se rukou křížem za ucho a druhou musel vypít pivo na ex za hlasitého řevu ostatních. Ovšem vzdali to celkem brzo a šli pařit na parket v boudě. Velkou výhodou bylo, že vše stálo jen jedno euro (pivo, minerálka, kola). Jídla moc nebylo, resp. bylo hodně lidí, ale co si kdo uzmul to měl (já jeden velký klobaso-buřt a jedno maso). Kolem druhé hodiny jsme ještě dali řeč s nějakým Turkem, který si naši vodnici dost pochvaloval. Utahovala jsem si z jednoho Frantíka, který seděl taky s náma u stolu. Ptal se co studuju a na mou odpoveď stavební inženýrství zvednul povýšeně nos a odvětil, že on je "pan" architekt. Hmm, architekt, to jsou ti co umí všechno pěkně nakreslit, ale spočítat to umí jen ti stavaři a nezřídka se stává, že nakreslí něco co ani nejde spočítat :-) Tohle pobavilo celý náš stůl a Frantík se lehce urazil, ale snad pochopil, že to byl vtípek. Pomalu se nám chtělo domu a Martin se šel zeptat jednoho člověka z IDEI jak se dostat na kolej - z Lichtwiese je to tak 20 minut pěšky. Ten týpek se nabídl, že nás hodí autem, což docela bodlo po těch vypitých pivech. Kalba to byla slušná a čekají nás ještě další. Doufám, že poznám ještě další fajn lidi, se kterými postupně budu procvičovat Deutschsprach. Měla jsem s sebou foťák, ale nějak jsem byla líná cokoliv fotit.

Zpět nahoru

Sleduj novinky

Veržána na Facebooku Veržána na Google Plus Veržána na Twitteru Veržána na emailu

Naše kniha

Ze Strahova do NASA
Kniha o naší strastiplné cestě za americkým snem

Cestopisy

  • USA (2012-x) - o životě v Houstonu
  • USA (2010) - cestování po JZ Státech a ostrově Big Island
  • ŘECKO (2009) - cestopis o Aténách a ostrově Naxos
  • NĚMECKO (2006/7) - deník o životě v Německu, Švýcarsku a Francii
  • ITÁLIE (2005) - ferraty v Dolomitech, Lago di Garda a moře
  • RAKOUSKO (2005) - ferraty ve Wilder Kaiser a Mondsee
  • USA (2003) - životní lekce a splněný cestovatelský sen
  • ITÁLIE (2002) - dobrodružný stop do hor a k moři
  • ... více v sekci Cestopisy

Fotky

USA

VIETNAM

NĚMECKO

RAKOUSKO

ŠVÝCARSKO

FRANCIE

ŠVÝCARSKO a FRANCIE

ITÁLIE

ŘECKO

VELKÁ BRITÁNIE

  • ...a spousta dalších fotek

Moje projekty