Welcome day - první den ve škole

4.10.2006

Strávili jsme první den ve škole, každý se svou skupinou Erasmus studentů. Tutoři nás provedli kolem a poradili, co je potřeba zařídit.

Dnes ráno jsem vyzvedla Martina u něho v bytě a trapně jsme se ptali jeho německých spolubydlících, kde že je vlastně ta Uni. A opět jsme bloudili. Do "Zámku" (Schloss - část Univerzity) jsme přišli asi o 15 minut později, ale zas tak moc se nestalo. Rozdělili si nás do skupinek asi po deseti a každé přidělili Erasmus Tutora. Naši skupinu vedl 24-ti letý Peer, celkem vtipný a ochotný kluk. Studoval rok v Turecku. Vedl naši grupu od Zámku kolem různých důležitých budov a vše okomentoval kde, co a jak. Bylo fajn, že všechno říkal anglicky i německy.

Zakotvili jsme v Hlavní Budově (Haupt Gebäude) v nějaké učebně, kde bylo naším úkolem nejprve představit se. Já jsem to začala a neměla jsem odvahu tam něco koktat německy (ostatně dal nám na výběr, ať to řekneme čím chceme - AJ nebo NJ). Spustila jsem už omílanou představovací řeč, nedělalo mi to problém. Francouz po mě, řekl nesměle tři věty a to byl konec. Pak Španělka, polská FELačka (jo, vypadala podobně jako holky z našeho FELu), Američanka z Illinoizské univerzity, Turkyně (ta chudák neumí ani slovo německy), sympaťák Brazilec, další Frantík a další Španěl. Obecně je tu hodně Španělů a Francouzů, což je nevýhoda ve zdokonalování jazyka.

Peer se nás potom ještě zeptal, kde bydlíme a já jsem neváhala popsat můj squat, propadající se postel atd... Prý jestli si dělám srandu. Všichni ostatní jsou s bytem spokojeni a žádný problém nemají. Tutor si všechno poznamenal a slíbil, že na odpoledním setkání to pořešíme s někým odpovědným a všem nám nabídl pomocnou ruku, kdyby měl někdo nějaký problém. Paráda, hned jsem měla lepší pocit.

Naším dalším úkolem bylo zhotovit "Poster" - každý chvíli mluvil (bohužel téměř pořád anglicky a pokud německy, koukala jsem jak puk) a to se pak zapisovalo na ten Poster. Bavili jsme se o studiu v naší zemi (jaký máme systém), proč jsme přijeli studovat právě do Darmstadtu (Španěl uváděl všude jako hlavní důvod kalby) a spoustu dalších věcí. Potom Peer vybral poplatek za Semestr Ticket 150 eur, což je kartička studenta, která mimo jiné opravňuje jezdit dopravou po celé oblasti Rein-Main zdarma a některé další výhody. A dále 50 euro za následující společný chlastací víkend mimo Darmstadt. Celé dopoledne bylo celkem zábavné, jen na mě přišla brutální únava. No jo moje postel prostě není dimenzovaná na sebemenší dynamické zatížení, tzn. je úplně na nic.

Celá naše skupina se kolem jedné odebrala do menzy (budova Studentwerku na Alexanderstrasse 4) - měla jsem špagety a nějakou jogurtovou misku, stálo to 2,10 eur. Ve tři hodiny byl další sraz za menzou u nějakého místního bistra (za menzou). Tady mluvil nejdřív prezident nějaké oficiality typu vítáme vás (trochu nuda) a potom každý Tutor prezentoval svou skupinku (co ti studenti chtějí a očekávají od pobytu na TUD atd. - prostě to co bylo zpracováno na posteru). Všude okolo byly stánky s prezentacemi každé fakulty. Tady jsem naběhla ke stavařům a zjistila si, kde je můj institut Geotechniky (bohužel je v Lichtwiese, to je vzdálenější část školy asi 3,5 km od Karlshoff kolejí).

Navštívili jsme též stánek Hochschulsportzentrum, mají tu neuvěřitelný výběr sportů a dostali jsme rozvrh, kdy a kde se jaký sport provozuje. Prý to funguje tak, že se nikam nemusí zapisovat, prostě si vyberu a přijdu v daný čas. Hotovo. Většina z nich je zadarmo (tenis se bohužel platí). A mají tady dokonce horolezeckou stěnu, sice malinkou, ale jsem ráda za jakoukoliv. Další byla návštěva stánku katedry jazyků - tady nám řekli, že stačí přijít na rozřazovací jazykový test, kde budem rozděleni do skupin. Mezitím mě odchytil můj Tutor Peer a poradil mi, za jakou paní zítra ráno zajít kvůli problému s bydlením. Tak to je luxus, vážně se snaží se vším pomoct. Vepředu na pódiu byla poslední řeč spolku IDEA, což je studentská organizace, která pořádá pro erasmáky různé seznamovací, chlastací a jiné akce (prvních 14 dní skoro denně). Příští víkend je asi největší - jede se někam pryč a prý to bude viel Spass. Tak jsme se přihlásili a dostali slušivé tričko s logem IDEA a TUD a vyplázli 35 eur.

Cestou na kolej jsme se stavili v místním Penny marketu (u restaurace Brasil doprava, cca 5 minut od koleje pěšky) - překvapivě jsou zde podobné ceny všeho jídla včetně alkoholu jako v ČR, maso je asi 1,5 krát dražší. Bohužel si toho moc nemůžu koupit - naplnění velké lednice na týden jak bylo naším zvykem je tady pasé. Ve squatu je sice velká lednice, ale má jen dvě plné přihrádky, je plesnivá a mléko tam stihlo přes den zamrznout.

Zašla jsem k Martinovi na večeři - uvařil maso. Mluvíme spolu německy, sice nadává a moc se mu nechce, ale já ho k tomu nutím. Zeptali jsme se Stefi (jeho německá spolubydlící), jestli si s náma nezahraje nějakou hru. Ona říkala, že se musí dost učit, ale zahraje s náma Carcassone. Martin jí vysvětlil pravidla německy. Nakonec jsme docela slušně zapařili (nabídla nám pivko a víno) a pokecali jsme ze začátku hodně německy a občas anglicky, když už to nešlo. Myslím, že tohle nám může hodně dát. Stefi je ráda, že máme zajem se učit jazyk a poznávat kulturu.

Zpět nahoru

Sleduj novinky

Veržána na Facebooku Veržána na Google Plus Veržána na Twitteru Veržána na emailu

Naše kniha

Ze Strahova do NASA
Kniha o naší strastiplné cestě za americkým snem

Cestopisy

  • USA (2012-x) - o životě v Houstonu
  • USA (2010) - cestování po JZ Státech a ostrově Big Island
  • ŘECKO (2009) - cestopis o Aténách a ostrově Naxos
  • NĚMECKO (2006/7) - deník o životě v Německu, Švýcarsku a Francii
  • ITÁLIE (2005) - ferraty v Dolomitech, Lago di Garda a moře
  • RAKOUSKO (2005) - ferraty ve Wilder Kaiser a Mondsee
  • USA (2003) - životní lekce a splněný cestovatelský sen
  • ITÁLIE (2002) - dobrodružný stop do hor a k moři
  • ... více v sekci Cestopisy

Fotky

USA

VIETNAM

NĚMECKO

RAKOUSKO

ŠVÝCARSKO

FRANCIE

ŠVÝCARSKO a FRANCIE

ITÁLIE

ŘECKO

VELKÁ BRITÁNIE

  • ...a spousta dalších fotek

Moje projekty