Příjezd do Německa

2.10.2006

Stěhovali jsme se na rok do Německa - museli jsme přestavět Mondeo na náklaďák. První dojmy z koleje Karlshof nejsou moc pozitivní.

Celý den jsme stěhovali náš strahovský pokoj na chodbu a zjistili jsme, že se všechny ty věci do auta snad nemůžou vejít - na chodbě je asi 12 krabic od banánů, 4 krosny a spousta malých krabic a dalších krámů. Všichni sousedi, kteří chodí kolem si z nás dělají srandu, že jedem náklaďákem. O půlnoci nám to kamarádi pomohli odnést všechno dolů k autu a já jsem to tam začla ládovat. Auto bylo plné po střechu, ale 4 krosny s oblečením ještě byly venku. Co teď? Vyházeli jsme to všechno z krosen a po jednom kusu oblečení jsme to cpali do ruzných mezírek mezi krabicemi. Nakonec se to tam nějak vlezlo, možná nám něco přistane na hlavě při prudším zabrždění:) Viz fotky (při vykládce): auto zboku zezadu detail zboku u řidiče.

Cesta byla celkem v pohodě, je to z Prahy asi 550 km. Jen přes hranice jsme se trochu báli, aby nám nechtěli prohlížet co vezem - to by byla asi eine grosse katastrofe:) Ke konci se mi už dost chtělo spát za volantem, ale jak se rozednělo bylo to lepší. Dorazili jsme do Darmstadtu a chvíli trvalo než jsme našli ten jejich Studentenwerk, kde jsme se měli přihlásit o kolej. Byl jsme totiž na správné adrese, ale nikde žádný nápis (bylo to v takovém dvoře). Už před začátkem jejich konzultačních hodin tam byla slušná fronta. Když jsme přišli na řadu, chtěli jsme vyřešit nějak společné bydlení, ale pán nám vysvětlil, že není možné ani bydlet ve stejném bloku, ani spát na jednom pokoji. Později jsem pochopila proč.

Vydali jsme se hledat přidělenou kolej Karlshof, která je deset minut od Studentenwerku. My jsme jezdili půl hodiny po městě a nakonec nás navedl jeden gentleman. Byl to borec - zastavila jsem, protože jsme byli na okraji města a on byl jediný člověk na ulici. Opravdový elegán a moc ochotný. Sice nevěděl, kde je Karlshoff, ale šel sehnat svou ženu a koukali jsme společně do mapy. On se nám snažil vysvětlit kudy, ale pak jen řekl - následujte mě. Nasedl do svýho fára a my jsme jeli za ním. Občas se z auta objevila ruka a on elegantně odklepával popel z cigára:) Trochu jsme bloudili, tak vylezl z auta a zvonil na dva domy, aby nám poradili a nakonec jsme to nějak trefili. Na Karlshofu jsme šli do kanceláře, kde nám každému přidělili klíče. Mě chvíli trvalo než jsem se dostala ke svému bytu, protože mě nenapadlo že předním vchodem se dostanu jen do prádelny. Muselo se zadem po schodišti. Asi 10 minut jsem se dobývala dovnitř, protože mi dali výborně fungující klíč a nikoho jsem se nedozvonila. Tam mě čekal menší šok. Kuchyňku zdobil pověšený hodně špinavý ručník, všechno ulepené a pocintané od něčeho a všudypřítomný smrádek (zatuchlina). S kuchyňkou je spojený obývák, který zdobí "krásné květiny", stará televize, dvě basy piv, šlukovka a koberec "lehce" zadrobkovaný :) Hmm, asi nějací kaliči - když už tady mají bordel, tak by aspoň mohli být pohodoví.

Vydala jsem se tedy nahoru do svého pokoje v očekávání co mě překvapí tam. Přaštil mě přes nos opět smrad nevětrané místnosti. A zauzlovaná žárovka ze stropu (a připojení do zdi) mě doopravdy rozesmála. Mezitím přišel Hausmeister (člověk, co se stará o kolej) a ten mi dal podepsat papír, kterému jsem nerozumněla. Snažila jsem se mu vysvětlit německy, že mi nefunguje klíč (anglicky neuměl). Tak to prý pořeší asi za týden, jestli bude čas. Takže tady mám asi 1100 euro, foťák, počítač a další věci jen tak nezamčené :(

Po důkladnější prohlídce pokoje zjištuji, že je to celkem humus - všude pavučiny s dlouhonohými zvířátky, v koberci neuvěřitelný bordel, na židli se sedět nedá, protože je na ní nějaká neidentifikovatelná špína. Sedla jsem si na postel a ta pode mnou praskla - je to taková matrace a pod ní prkýnka, které se při každém prudším pohybu propadnou. Chtěla jsem vyluxovat než si sem nastěhuju tu kupu věcí. Dole uprostřed obývaku leží vysavač jakoby právě někomu vypadl z ruky - ten jsem si půjčila, ale kupodivu nic nevysával. Z jednoho pokoje jsem slyšela hlasy (zajímavé je, že na zvonění nikdo neotevřel) - zaklepala jsem a představila se jako jejich nová spolubydlící. Byli tam dva kluci Němci a jedna holka Číňanka (jinak nás tady má být dohromady 6) - sdělili mi, že tady bydlet nebudu, protože nemají žádný volný pokoj. Snažila jsem se jim vysvětlit, že už tady mám přidělený pokoj a že mám regulérní smlouvu. To pochopili až po nějaké době, kdy mě zase vysvětlovali, že tady určitě nebydlím :) A vysavač, na který jsem se původně šla zeptat, je prý kaput.

Martin si zatím přestěhoval věci k sobě - má pěkný byt vybavený vším možným dokonce s opravdovými květinami. Bydlí s dvěmi Němkami a jedním Němcem. Jsou milí a povídají si. Ti mi půjčili vysavač a já jsem se po 24 hodinách beze spánku dala do gruntování pokoje. Musím říct, že mě doopravdy potěšila skříň - je v ní pár ramínek a dokonce poličky :) To je tady asi jediné lepší než na Strahově. Pokoj je jinak asi tak 4 x 3 m velký, což je pohoda. Vyluxováno, vydrhnuté poličky a skříň, jen ten smrad nelze nijak vyvětrat :( Zkouším vonné tyčinky a nic. Mám pekelný hlad (zatím nebyl čas koupit nějaké jídlo) a usnula bych snad i ve stoje.

Martin mi pomohl přestěhovat všechny ty krabice nahoru a já se těšila do sprchy a do postele (koupili jsme si tady pěřiny a povlečení za 50 euro - erární nevedou, díky bohu za to, byl by to asi humus neskutečný). Koupelna je asi mazec největší :) Smrad jak jinak a všude je plíseň, pavučinky, mají tu pěknou podložku, na závěs radši moc nesahám. WC je hnědé :) Eh tak tady ne. Dole je o něco málo lepší koupelna tak jí zítra testnu. Zachumlám se do svého nového pelechu a usnu jak zabitá. V noci se se mnou propadla ta postel třikrát, prostě jen tak se převalím na druhý bok a najednou mrda jako sv*ně a díra v posteli. To bude dílo...

Zpět nahoru

Sleduj novinky

Veržána na Facebooku Veržána na Google Plus Veržána na Twitteru Veržána na emailu

Naše kniha

Ze Strahova do NASA
Kniha o naší strastiplné cestě za americkým snem

Cestopisy

  • USA (2012-x) - o životě v Houstonu
  • USA (2010) - cestování po JZ Státech a ostrově Big Island
  • ŘECKO (2009) - cestopis o Aténách a ostrově Naxos
  • NĚMECKO (2006/7) - deník o životě v Německu, Švýcarsku a Francii
  • ITÁLIE (2005) - ferraty v Dolomitech, Lago di Garda a moře
  • RAKOUSKO (2005) - ferraty ve Wilder Kaiser a Mondsee
  • USA (2003) - životní lekce a splněný cestovatelský sen
  • ITÁLIE (2002) - dobrodružný stop do hor a k moři
  • ... více v sekci Cestopisy

Fotky

USA

VIETNAM

NĚMECKO

RAKOUSKO

ŠVÝCARSKO

FRANCIE

ŠVÝCARSKO a FRANCIE

ITÁLIE

ŘECKO

VELKÁ BRITÁNIE

  • ...a spousta dalších fotek

Moje projekty