Rakousko 2005 - Wilder Kaiser a Mondsee - ferraty

Zajeli jsme do Rakouska vylézt pár ferrat v nádherném pohoří Wilder Kaiser a v okolí Mondsee.

Náklady

Ceny uvádím v korunách za člověka, v závorce celková cena za partu 3 lidí v autě. Benzín 830 (1073 km, tj. celkem 2490), mýtné na Wochenbrunner Alm 120 (12 eur za 4 dny), rakouská dálniční známka 76 (7.6 eur), pojištění 120, jídlo 690. Celkem cca 1836 Kč za osobu.

Odjezd do Ellmau (2.7.2005)

9:00

Odjezd do Rakouska - zvolili jsme trasu přes Německo: Praha (Strahov) – Plzeň – Rozvadov – Regensburg – Kufstein - Ellmau. Odtud jsme jeli na sever menší cestou asi 4 km a zaplatili mýtné u závory (3 eura na den), směr Wochenbrunner Alm.

19:00

Příjezd na parkoviště u chaty Wochenbrunner Alm (1084 m). Spali jsme dál od chaty v našem Mondeu, Luboš měl stan postavený vedle auta. Zdaleka jsme nebyli jediní kempeři na parkovišti. Zdá se, že se to tady toleruje. Před chatou přišlo vhod veřejné korýtko s tekoucí pitnou vodou.

Ferraty na Ackerlspitze a Maukspitze (3.7.2005)

5:00

Vyspali jsme se skoro dorůžova, jen jsme museli z pelechu nezvykle brzo.

6:00

Začínáme pozvolna stoupat z parkoviště Wochenbrunner Alm (1084 m) doprava, k ferratě na dva vrcholy Ackerlspitze a Maukspitze.

6:30

Po chvíli dorážíme ke Gaudeamus Hutte (1263 m). Začíná to být pěkně do kopce.

7:10

Míjíme Kreuzung Freiberg (1514 m). Bereme si helmy a pouštíme se do strmého firnového pole nahoru k nástupu do ferraty. Není moc jasné kudy vede cesta, jdeme kudy to jde.

8:30

Westl. Hochgrubachkar (1676 m) - konečně na začátku ferraty! Vlastně skoro na dosah, pár metrů, jen nás dělí hlubina mezi skálou a ledem. Klukům se do toho moc nechce. Díra je sice hluboká, ale docela úzká, takže skáču. Kluci se překvapeně dívají a zjišťují, že nemá smysl řešit jestli jo nebo ne. Nakonec to zvládli taky s přehledem. Nastupujeme do ferraty na Ackerlspitze, která je hodnocena jako těžká (C), exponovaná, úsporně jištěná, 700 m lezení (1250 m celkem). První metry za námi, netrpělivě čekáme, kdy se budem moci cvaknout. Jenže místo toho stoupáme nahoru do stěny jen po kramlích. Jištění jsme se nedočkali, takže sedáky tady jsou k ničemu. Zato odvaha je docela potřeba - díra pod nohama roste, zaplavuje nás adrenalin a jsme rozklepaní jak ratlíci. Martin už by chtěl jít po dvou, to se mu ani nedivím, drsné sousto na seznámení s ferratami (moje chyba). V závěru se stěna pomalu pokládá a cestička nás vede až do sedýlka mezi oba vrcholy, z jednoho na nás civí kamzík. Martin založil odpočívací tábor a já společně s Lubošem vyrážím vlevo na nedaleký vrchol Ackerlspitze. Tento závěrečný úsek je také nejištěný a na první pohled strmý, ale lehčí a kratší než předchozí.

11:40

Ackerlspitze (2329 m) - na vrcholu jsme byli odměněni pěkným výhledem. Vrátili jsme se do sedla za Martinem a zamířili na druhý vrchol. Prošli jsme skalním oknem, kde nás čekalo ještě jedno exponované místo - pár metrů dlouhý hřebínek s oboustrannou propastí.

13:30

Maukspitze (2231 m) - druhý vrchol s neméně pěknými výhledy na okolní hory a údolí. Sestup lehčí variantou na druhou stranu kopce byl v pohodě, na nejstrmějším traverzu jsme míjeli i stádo ovcí.

18:00

Návrat zpět na základnu - parkoviště Wochenbrunner Alm (1084 m). Vaříme, vegetíme a já si sypu popel na hlavu za nepříliš povedený výběr Martinovy první ferraty. Líbily se mi ty výhledy kolem a vzdušné úseky ferraty. Ale je fakt, že mám taky radši, když je tam ten drát...

Ferrata Gamsangersteig na Ellmauer Halt (4.7.2005)

5:00

Budíček. Tohle mě snad zabije.

5:45

Odchod z parkoviště Wochenbrunner Alm (1084 m) směrem na Grutten Hutte (doleva). Na cestě k této chatě jsme se docela zahřáli, ale odměnou nám byly výhledy na hory ozářené ranním sluncem (nejen Wilder Kaiser, ale i nedaleký Gross Venediger).

7:05

Grutten Hutte (1620 m) - od chaty pokračujeme méně strmou cestičkou na plošinu pod stěnou. Vykračujeme skoro po rovině sněhovým polem až k nástupu. Pod stěnou jsme se připravili na ferratu a Luboš se s námi rozdělil o jídlo, to naše totiž zůstalo ve strahovské lednici :)

Ferrata Gamsangersteig hodnocena jako těžká (B/C), odvážně vedená, krajinářsky zajímavá, 600 m lezení (1250 m celkem). Nastoupili jsme do jižní stěny pohodovým traverzem, místy jdeme i po dvou. Kocháme se nádhernými výhledy, počasí nám také přeje. I klukům se to líbí. Jagerwandem jsme se dostali k vertikálním úsekům, ale stále lezeme zajištěnou cestu (ne jako včera). V závěru jsme překonali klíčové místo – pár metrů mírného převisu. Kolem nouzové bivak boudy už je to jen kousek k cíli.

11:30

Ellmauer Halt (2344 m) - vrcholový zážitek po všech stránkách! Nejvyšší hora celého pohoří Kaisergebirge nabízí úžasné panoramatické výhledy. Z vrcholu se dá dostat zajímavými sestupy (např. soutěskou Gschloss), ale my jsme se vraceli zpět stejnou cestou. Vlastně jednou jsme zkusili pár metrů jinou variantu a Luboš skončil na ledové hroudě, do které vedl žebřík ferraty. Takže přece jen úplně stejnou cestou dolů. Martin se dole pod stěnou ještě vyválel v bahně - zjistil, že po zadku je to rychlejší.

15:30

Zastavili jsme se na chatě Grutten Hutte na dobré pivo. Hodnotíme ferratu - dobře zajištěná, nabízí pěkné lezecké úseky a nádherné výhledy.

18:00

Parkoviště Wochenbrunner Alm (1084 m). Od zítřka má podle předpovědi pršet. Ale nějak se tomu zachtělo dřív, takže nás to zastihlo, když jsme si připravili dýmku. Najednou se strhla bouřka a vítr skoro odnesl Luboše i se stanem. Zalezli jsme s tím do hotelu Mondeo a přes hustý dým v autě pozorovali tu divočinu venku.

Přesun k Mondsee (5.7.2005)

Bouřka sice ustala ještě v noci, ale pršelo celý den. Půl dne jsme polehávali v autě a pak se rozhodli pro přesun: Sankt Johann in Tirol – Lofer – Bad Reichenhall - Salzburg – Mondsee. Spali jsme na odstavném parkovišti na dálnici A1 směr Linz, těsně před velkým odpočívadlem Mondsee Raststation.

Ferrata na Drachenwand nad jezerem Mondsee (6.7.2005)

Sjeli jsme z dálnice na Mondsee Raststation a dostali se k jezeru. Přes městečko Mondsee jsme dojeli do St. Lorenz až pod mohutnou 600 metrovou stěnu Drachenwand a zaparkovali hned u začátku turistické trasy naproti penzionu.

8:00

Vyrážíme z parkoviště. Cesta vede převážně vlhkým hustým lesem, kde není nic moc k vidění. O něco výš narážíme na jistící lano, ale je to v podstatě až nahoru choďák. Tomu odpovídá i hodnocení ferraty v průvodci - lehká (A).

V roce 2008 tady udělali novou, o dost těžší a pravděpodobně i hezčí ferratu, vedoucí po hřebeni. Výhledy asi budou stát za to.

10:30

Drachenwand (1060 m) - panoramatický výhled z vrcholu mohutné stěny předčil moje očekávání. Zelené louky, několik jezer a hory...

12:45

Návrat k autu v St. Lorenz.

13:30

Odjezd z Raststation Mondsee do ČR.

19:00

Povedený výlet jsme zakončili v hospodě u Pětníka v pražských Dejvicích.

Foto: Wilder Kaiser a Mondsee

Zpět nahoru

Sleduj novinky

Veržána na Facebooku Veržána na Google Plus Veržána na Twitteru Veržána na emailu

Naše kniha

Ze Strahova do NASA
Kniha o naší strastiplné cestě za americkým snem

Cestopisy

  • USA (2012-x) - o životě v Houstonu
  • USA (2010) - cestování po JZ Státech a ostrově Big Island
  • ŘECKO (2009) - cestopis o Aténách a ostrově Naxos
  • NĚMECKO (2006/7) - deník o životě v Německu, Švýcarsku a Francii
  • ITÁLIE (2005) - ferraty v Dolomitech, Lago di Garda a moře
  • RAKOUSKO (2005) - ferraty ve Wilder Kaiser a Mondsee
  • USA (2003) - životní lekce a splněný cestovatelský sen
  • ITÁLIE (2002) - dobrodružný stop do hor a k moři
  • ... více v sekci Cestopisy

Fotky

USA

VIETNAM

NĚMECKO

RAKOUSKO

ŠVÝCARSKO

FRANCIE

ŠVÝCARSKO a FRANCIE

ITÁLIE

ŘECKO

VELKÁ BRITÁNIE

  • ...a spousta dalších fotek

Moje projekty